Ruta graveolens roste přirozeně na slunečných suchých stanovištích v jihovýchodní Evropě, především na Balkáně. V zahradách přijme tato vytrvalá rostlina vysoká zhruba 0,5 m zavděk také jinými stanovišti. Je mrazuvzdorná, ale v tuhých zimách může zmrznout. Na jaře se routa vonná silně zastřihuje. Řez dobře snáší, takže routu můžeme vidět v bylinkových zahradách jako nízký živý plot.

Psi, kočky a zlí duchové se routy vonné štítí. Pokud by to jako důvod k pěstování této byliny v zahradě nestačilo, můžete si kromě toho užívat i pohledu na nádherně dělený šedozelený list a zelenožluté květy rozkvétající v babím létě. Nektar v nich mají ve velké oblibě včely a jiný hmyz, zatímco sušené a rozemleté listy se naopak používají jako prostředek na hubení hmyzu.

V jižních zemích byla dříve routa vonná jednou z nejdůležitějších bylin. Umělci si s její pomocí vylepšovali své zrakové schopnosti, nakrájené listy se přidávaly do salátů, polévek a omáček (speciálně k rybám). Na severu se čerstvé listy používaly málo, a to pro jejich hořkou chuť a proto, že při nadměrné konzumaci vyvolávaly žaludeční a střevní poruchy. Těhotné ženy ji nesmějí v žádném případě používat.

U nás se kvůli obzvlášť hořké chuti snítky routy vonné raději dávaly do vína nebo do octa. Ještě stále se silice z této rostliny přidává do likérů, například do italské grappy. Stejný olej je jednou z nejdůležitějších součástí některých parfémů.

Routu vonnou jako léčivou bylinu používejte pouze pod odborným vedením. Uklidňuje, vyvolává spánek, zmírňuje křeče, vzbuzuje chuť k jídlu a působí močopudně. V homeopatii se mimo jiné předepisuje při revmatismu, na modřiny a při zánětech očí. Při dotyku někdy toto koření způsobuje silné alergické reakce kůže.