Léčebný účinek řebříčku obecného byl znám už v antice. Podle pověsti léčil Achilles krále Telepha listy řebříčku v trojské válce. Tato zimovzdorná, vytrvalá bylinka je 30 až 90 cm vysoká. Nápadné jsou členité, dvakrát až třikrát peřenodílné listy. Bílé až růžovočervené úbory uspořádané do květenství rozkvétají od června do října.

Nároky a rozmnožování: řebříček je skromná rostlina, která nesnese přemokření. Nejlépe roste na slunných a polostinných záhonech se sušší živnou půdou. Na jaře rostliny rozdělte nebo vysejte na chráněném místě. Semeno klíčí na světle, proto výsevy nezasypávejte zeminou.

Péče: v létě odstřihávejte odkvetlé části. Po odkvětu odstřihněte celou rostlinu.

Sklizeň a zpracování: nezdřevnatělé kvetoucí výhony odstřihněte krátce nad zemí, rozstřihejte je a rychle usušte ve stínu. Přechovávejte v dózách nepropouštějících světlo s pevným uzávěrem.

Použití: čaj z usušené kvetoucí natě usnadňuje trávení a snižuje horečku. Zevně v koupeli urychluje hojení ran, působí protizánětlivě. Nálev jako kloktadlo se používá při zánětech dásní. Mladé lístky se sbírají do jarních léčivých polévek.