Jako zahradní rostliny byly jiřinky známy již v říši Aztéků, kde se dokonce pěstovaly v kultivarech. Do Evropy se první druhy dostaly v roce 1790.
Zásobním orgánem rostliny je členitá hlíza. Z ní vyrůstají rozvětvené lodyhy a na nich lichozpeření listy. Jiřinky kvetou od léta do podzimu. Mají mnoho barev a tvarů květenství. V průběhu století jich byly vyšlechtěny tisíce odrůd.. Pěstování a ošetřování je poměrně jednoduché.

Hlízy vysazujeme v polovině května na záhony ve vzdálenosti 50 70 cm od sebe. Při sázení musí být kořenový krček 10 cm hluboko v půdě. Na zimu po prvních mrazících se hlízy vyndají ze země, nechají oschnout a stonky zkrátíme na 10 cm nad hlízu. Uchováváme je přes zimu v bezmrazé místnosti (nejlépe v suché rašelině). Na jaře před sázením je vždy rozdělíme na několik kusů. U každého oddenku musí zůstat část kořenového krčku s očky.Velké množství odrůd, které bylo vyšlechtěno, se dělí do několika zahradních skupin jako jsou např. kaktusové jiřiny, pomponky, dekorační jiřiny,mignonky apod. Jsou to opravdu neobyčejně vděčné hlíznaté rostliny a mají všestranné upotřebení. Jsou vhodné pro výsadbu skupin i jako solitéry a výborně se hodí k řezu.