Tento jilm má kromě atraktivního olistění trochu trápení s vlastním jménem. Většinou jej řadí pod habrolisté jilmy (Ulmus carpinifolia), které by se ale měly nazývat jilm menší (U. minor). Pravda je ale taková, že pochází z německého křížení jilmu horského (U. glabra) a jilmu menšího (U. minor) a to konkrétně z roku 1875.

Daleko zajímavější než jméno je ale jeho stavba a listy. Ty jsou zářivě žlutozelené, pokud jsou plně osluněné. Listy na spodních větvích a uprostřed keře (stromu), kam se nedostane slunce, zůstávají zelené. Jsou velmi podobné habru, vrásněné, se zoubkatým okrajem. Tvar keře je vždy vzpřímený, spíše štíhlý, pouze ve stáří mírně rozložitý, ale vždy sloupovitý. Zakrácením konců loňských větviček zjara docílíte hustšího větvení a tím i bohatšího olistění zlatožluté barvy.

Poroste v téměř jakékoli nezamokřené půdě. I když dává přednost vlhčím půdám, aby dokázal zásobovat vodou i nejsvětlejší listy, které bývají nejcitlivější na úpal, pokud jsou ve vyschlé zemi. Jinak snáší plné sluníčko a mírný polostín. Plně mrazuvzdorný do -29°C.