Synonymum: Carex maxima Scop.
Původ-domovina: Domácí druh, roste ve vlhkých až zamokřených podhorských a horských lesích roztroušeně v Evropě, severní Africe a Přední Asii.
Popis: Mohutná, hustě trsnatá ostřice dorůstá výšky 70–90 cm a šířky 80–100 cm šířky. Tmavě zelené, na rubu sivé listy jsou podélně rýhované, lesklé, obloukovitě převislé, dlouhé až 80 cm a široké 1,7 cm. Raší v polovině dubna.

Kvete od konce května do června, v květu je rostlina vysoká 120 cm. Převislé a dlouhé válcovité klasy na dlouhých tenkých stopkách jsou uspořádány do volných lat, koncový klásek je samčí, ostatní samičí. Poněkud připomínají zelené jehnědy. Po odkvětu jsou šedohnědé a je vhodné je ostříhat. Listy vydrží zelené do jara.

Nároky-stanoviště: Půda svěží až vlhká, kyselá, těžší, polostín až stín. Nevyhovuje jí sucho a v zimě slunce (poškozuje listy). Na nevhodném stanovišti listy přes zimu usychají a rostliny vypadají ošklivě. Je spolehlivě mrazuvzdorná. Pokud jí stanoviště vyhovuje, semení se.

Množení: Výsevem semen, klíčí rychle a bez problémů, nebo dělením trsů časně na jaře.

Použití: Jako podrost pod dřevinami v okolí vodních toků a nádrží, na břehy vod, solitérně nebo v malých roztroušených skupinách po 3–10 kusech (2–3 kusy na m2) společně s velkolistými trvalkami Rodgersia, Hosta nebo kapradinami (Osmunda, Matteuccia) apod.