Zahradnický termín trvalky upozorňuje na skutečnost, že rostliny v zimě nevymrzají a zůstávají na stanovišti dlouhou dobu. Trvalky žijí po řadu let, ale nedřevnatí. Většině na zimu odumírá nadzemní část, ne však všem. Botanicky zahrnuje skupina trvalek velmi široké spektrum rostlin rozmanitého systematického začlenění. V praxi se nejčastěji seskupují podle nároků na pěstování a podle barvy květu. Jednotlivé botanické druhy vykvétají různě, od jara do podzimu, některé kvetou opakovaně po delší období.

V současnosti narůstá zájem o trvalky, protože dobře založené trvalkové plochy vyžadují minimální údržbu a přitom vnášejí do zahrad vyhledávané květy mnoha barev. Právě rozhraní jara a léta bývá na sortiment kvetoucích trvalek nejbohatší.
Různé druhy trvalek potřebují pro růst různé podmínky. Tato široká variabilita nám umožňuje jejich využití nejen na rozmanitých lokalitách, ale také v různých částech zahrady od prosluněných výsušných skalek až po místa stinná nebo mokřady. V mnoha zahradách se sesazují trvalky na záhon tak, aby kvetly v průběhu celé vegetační sezony.

Pro zakládání ploch doporučujeme určitá pravidla. Při výsadbě trvalek před skupiny keřů a stromů vysazujeme nejblíže k dřevinám rostliny nejvyšší a postupně výšku rostlin směrem dopředu snižujeme. Při výsadbě do volné plochy nebo v záhoně v trávníku dáváme nejvyšší rostliny doprostřed a směrem k obvodu používáme druhy nižší. Samozřejmě můžeme vymýšlet i náročnější varianty a sestavovat skutečně důmyslné kombinace trvalek.

Trvalky představují v zahradě velmi bohatou paletu barev. Význam se ještě násobí díky dlouhé době kvetení. Neschází zde ani bohatě zastoupená modrá, barva, která u některých rostlinných druhů zcela chybí a proto je v zahradě žádaná. Modř nabízí například něžný len, zvonky, ale také nepřehlédnutelné velké trvalky jako stračka (Delphinium) nebo oměj (Aconitum). Po odkvětu tyto rostliny však co nejrychleji seřízneme, protože tak, jak poutaly pozornost v době květu, nyní zahradě naopak na kráse nepřidají. Velmi bohatá paleta odstínů včetně syté žluti (divizna, zlatobýl, kamzičník - Doronicum columnea, vrbina – Lysimachia punctata, rudbekie) postupuje po celý rok, ale opět vrcholí v létě. Další dominantní barvou je červená (např. mák, krvavec, dračík – Penstemon, zavinutka – Monarda, kohoutek – Lychnis chalcedonica, kuklík Geum coccineum ´Rubin´). Potřebného zjemnění partií dosáhneme použitím bílé (kopretina, pivoňka, čemeřice, plamenka, sasanka, udatna - Aruncus vulgaris). Opět zdůrazňujeme, že barva je umocňována tvarem květu a výškou. Při vytváření záhonů a skupin vždy zvažujeme celkový dojem. Jako solitery, samostatně stojící trvalky, používáme zásadně druhy výrazné a vysoké, na menší plochy postačí i druhy střední (řebříček, pivoňky). Nemusí zde být ozdobný pouze květ, ale nezastupitelné místo mají i ozdobné listy (juka, bohyška, bergénie).