Jedno měřítko nestačí
Tvarů, které z vhodných druhů dřevin můžeme pomocí nůžek a cíleně vedeného řezu vytvořit, je neobyčejně mnoho. Může jít jak o plošné motivy, které většinou ve formě nízkých zimostrázových plůtků tvoří hranice trvalkových nebo růžových záhonů, tak i o trochu složitější komplexy, v nichž vyšší ?zdi? z živých rostlin tvoří například stěny skutečného bludiště.
Čarování nůžkami
Trochu exotičtější vzhled nepopřou trojrozměrné modely jako vystřižené z učebnic geometrie ? koule, kvádry, jehlany, kužely, doslova na hranici kýče už stojí zvířecí motivy.
Tvarovací řez však může být i záležitostí ryze praktickou a od výše uvedených příkladů diametrálně odlišnou. Využít jej totiž můžeme i pro méně násilné formování dřevin. Typickým příkladem je již zmíněný živý plot ? i tady vlastně rostlině uměle vtiskáváme jiný tvar, než jaký by vytvořila při volném, ničím nerušeném růstu. Stejně dobře lze vytvořit z původní kulatě rozložité koruny stromu jakýsi živý slunečník, s tvarovacím řezem má hodně společných znaků také vedení popínavých rostlin po různých trelážích a nosných konstrukcích. Bez tvarování by se neobešlo ani tradiční umění čínských a japonských zahrad. I zde se setkáváme s neobyčejně umně tvarovanými dřevinami, zejména jehličnany, mezi nimiž zaujímá výsadní postavení borovice. Ta vyžaduje zcela zvláštní péči: tvarování se totiž neprovádí řezem jako u listnatých dřevin, ale vyštipováním pupenů, které zastaví růst větví, případně zkracováním mladých výhonků na jaře. Výhony pak nedorostou do úplné délky, zato jsou velmi husté a kompaktní. Pokud se nám přece jen nechce zasahovat do přírodních procesů a chtěli bychom zahradu oživit tvary a trojrozměrnými prvky, nabízejí se k využití šlechtěné kultivary dřevin rostoucí i bez vnějších zásahů v nejrůznějších tvarech: od štíhlých, sloupovitých jalovců přes kompaktní kulovité tvary cypřišků a zeravů až po plazivé skalníky nebo jalovce.
