Cornus mas - dřín obecný

Cornus mas - dřín obecný je středně velký keř, který se za určitých okolností dá zapěstovat i na kmínku jako menší strom. Dřín je zajímavou rostlinou, která kromě užitkových vlastností nabízí i několik silných dekoračních efektů.

A ty jsou nejčastějším důvodem jeho pěstování v zahradách u domů. Nakonec využití dřínu jako užitkové rostliny má své kořeny už v období antiky, kdy byl využíván jako lesní, ale i léčivý keř. Postupné prolínání využití užitkových vlastností s dekoračními efekty dovedlo dřín i do naších zahrad. Podívejme se alespoň na okamžik do historie této zajímavé rostliny. Odborné jméno keř dostal dle latinského slova cornu, které je ekvivalentem našeho slova roh. Vysvětluje nám to citace z Matthioliho herbáře, který brilantně z italštiny přeložil známý český botanik a lékař Tadeáš Hájek z Hájku, kde se doslovně píše : "Dřinkový strom latině od rohu jméno má, protože jako roh jeho dřevo tvrdé jest." Z tohoto důvodu bylo dřevo dřínu, zejména v minulosti, velmi ceněno v řezbářství.

Dřín obvykle dorůstá do velikosti kolem 3 m, jen výjimečně více. Ve volné přírodě rostou keře dřínů nejčastěji na jižních, suchých a teplých svazích. Nejlépe se jim daří v propustném, vápenitém podloží. Vykvétá brzo z jara, podle průběhu počasí někdy už koncem března. Květy jsou žluté, droboučké, ale protože rozkvétají v bohatých soukvětích, je kvetení velmi efektní. Atraktivnost kvetení je podtržena i tím, že květy se objevují ještě před vyrašením listů.

Plody dřínu, tzv. dřínky, jsou červené, nevelké peckovice. Obvykle bývají kyselé až sladkokyselé, obsahují vysoké množství vitamínu C. Tyto peckovice jsou v době zrání velmi ozdobné, dříny ale není vhodné vysazovat ke zpevněným plochám, neboť spadané plody na chodníku či dlažbě působí nevzhledně. Proto můžete keře dřínů třeba podsadit vhodnými druhy nízkých půdopokryvných trvalek. Dřínky dozrávají v září až říjnu. Pro přímý konzum jsou dost kyselé, ale zpracovávají se do různých polotovarů (pro ovocnářství se již šlechtí speciální odrůdy). V jihozápadní Evropě se plody dřínů s oblibou zpracovávají do kompotů a zavařenin. V oblastech Kavkazu se dřínky požívají k výrobě likéru zvaného dernovka, někdy se z plodů taktéž vyrábí tvrdý destilát osobité chutě. Z plodů se ale taktéž místně vyrábí chutný sirup příznačný vysokým obsahem vitamínů.

Z pěstitelského hlediska nabízí dřín několik zajímavých vlastností, pro které se stává velmi cennou dřevinou. Jeho vysoká odolnost vůči suchu znamená, že velmi dobře zvládá drsné podmínky, které jsou často průvodním jevem městského prostředí. Také toleruje určitou míru zasolení, prašnosti i větrné prostředí.

Kromě základního botanického druhu existuje ještě několik zajímavých odrůd. Jsou to třeba ovocné odrůdy ´Děvín´ a ´Titus´, anebo bezesporu barevně velmi zajímavá žlutě-zelená odrůda Cornus mas ´Aureus´ a kultivar jehož zelené listy jsou přizdobeny bílými skvrnami Cornus mas ´Variegatus´.

Vedle dřínu obecného existuje ještě několik dalších druhů, které patří do blízké rodiny jeho příbuzných. Ačkoliv čeština pro tyto blízké příbuzné používá jméno svída, běžně používané jméno odborné terminologie Cornus nás s jistotou přesvědčuje, že se jedná o tentýž rod. I díky dalším druhům, které do tohoto povídání nepatří, existuje vůbec v názvosloví dost velká nejednotnost. Je to ovšem spíše botanický problém, ze spotřebitelského hlediska se vždy jedná o rostliny, které jsou něčím zajímavé a zasluhují si naši pozornost. Jednou z nejzajímavějších druhů v tomto ročním období je svída bílá (Cornus alba). Některé kultivary tohoto druhu mají i pěkně vybarvené listy, ale z těch se můžeme radovat až později. Už teď se ale projevuje další efekt, a tím je do červena vybarvená kůra mladých větví. Tento jev je nejlépe patrný u kultivaru Cornus alba ´Sibirica´.

Společně s výše popsaným kultivarem se ještě vysazuje další zástupce svíd, a to svída výběžkatá. Zvláště pozoruhodný je její kultivar Cornus stolonifera ´Flaviramea´, pro který je typická zase žlutě-zelená barva mladých výhonů. Společnost obou vysazených odrůd rozehrává příjemné představení pestrých barev. Tato kombinace se dokonce ještě dá vylepšit další, zatím o něco méně běžnou odrůdou Cornus stolonifera ´Winter Beauty´. Tato odrůda se vyznačuje poměrně tenkými větvičkami, které v zimním období svítí žlutě oranžovou barvou.

Tyto svídy běžně dosahují velikosti od 120 do 200 cm. Případné zmlazení, které znamená radikální seříznutí starších větví rostlinám neškodí, naopak vyprovokuje je k silnému růstu nových výhonů, které budou v zimě a v předjaří opět nápadné sytou barvou svých větví. Pěstování svíd je zcela jednoduché. Jsou to skromné rostliny, kterým se dobře daří v běžných podmínkách naších zahrad. Ideální pro ně je stanoviště na slunci nebo v polostínu. Jsou to skvělé výplňové rostliny, které můžete s úspěchem použít i na okraje skupin vyšších stromů i jako izolační zeleň. Nejsilnějších efektů máte šanci dosáhnout při použití většího množství od jednoho druhu.