Růže a její uplatnění

Prakticky sloužily růže člověku patrně už od předhistorie. Jejich role v běhu času se ale poměrně zásadně změnila, souvisí to mj. i se vznikem nových skupin zahradních růží v posledních pár stovkách let.

Nejstarší funkcí byla nepochybně funkce alimentační, dnes nedovedeme docenit úlohu, kterou měly šípky v jídelníčku našich předků až do novověku. Dá se předpokládat, že v nejstarších dobách byly šípky hojně sbírány jako plané ovoce, ve středověku byly růže i uměle vysazovány. Šípky byly hlavně jídlem chudých - i šlechta jich ovšem užívala, dodnes známe jejich kombinace s různými druhy zvěřiny. Když začala moderní pomologická epocha ustoupil význam šípků do pozadí, dnes se v kuchyni jedná spíše o raritu. Vedle marmelády (na koláče a do buchet) se z šípků a dělaly povidla, omáčka, kaše pro děti, víno, likér, kompot, šípkový čaj ostatně pijeme dodnes. Kromě toho se dají použít i okvětní plátky, můžeme z nich připravit bowli, likér, šťávu nebo želé.

Zpětně se dá těžko stanovit ostrá hranice mezi užitím v kuchyni a v lidovém léčitelství, tam měly různé růžové lektvary s bylinami a například s medem pomoci především proti horečce, zácpě, nechutenství, žloutence a různým jiným potížím. Uzdravovací síla růže byla pochopitelně přeceněná -ndnes ale víme, že šípky obsahují nezanedbatelné množství flavonoidů, vitaminů, zejména vitaminu K, C (v tomto ohledu vyniká např. R. Jundzilii).

Odedávna, přesněji od dob starých Peršanů, se také z květů získává růžový olej, ten byl vždy velice vzácnou komoditou, proslulé jsou kazanlycké růžové plantáže v Bulharsku (Pěstovanou růží je R. damascena trigintipetala, která je silně vonná). Olej se uplatňuje ponejvíce v kosmetice jako součást řady parfémů, mastí i v, dnes módní, aromaterapii.

Růže se záhy stala symbolem, symbolem, který dostal nepřeberně významů. Je květinou lásky a krásy o čemž svědčí i rozvinutá růžová květomluva. Je často součástí svatebních kytic, ale i smutečních vazeb k uctění památky. Růže je osobnost mezi květinami o čemž svědčí i tradice, podle níž nemá být kombinována ve váze s jinými květy.

Od prehistorie byla součástí mnoha kultů, Germáni znali růžové slavnosti, dívky u nás nosily růže vpletené do vlasů, nejen jako ozdobu, ale i k ochraně proti zlým duchům. Ve středověku se z růže stal atribut některých svatých, u nás je v této funkci známa například v souvislosti s osobou Sv. Vojtěcha. V moderní době jsou růže symbolem míru - stačí připomenout sortu Mme A. Meilland, která byla, s koncem války v roce 1945, překřtěna na "Peace" (u nás známá jako "Gloria Dei"). Stejně tak mohou být výrazem piety - o tom svědčí nejlépe růžový sad památníku v Lidicích.

V heraldice se uplatnila nesčetněkrát (z Anglie známe válku růží), u nás ji prosadili zejména Vítkovci a jejich nástupci - zvláště Rožmberkové. Také se dostala do erbů mnoha měst, především v jižních Čechách a do znaků řady spolků.

S motivem růže se setkáváme i u řady uměleckých děl, proslulá je kupříkladu krétská Freska s modrým ptákem. Středověcí malíři si růži osvojili také rychle ? a díla vlámských mistrů jsou bez růží takřka nemyslitelná. Vrcholem je pak tvorba Pierre-Josepha Redoutého, který se malbě růží věnoval, za spolupráce s předními botaniky své doby, obzvláště intenzivně. V novější době s motivem růže pracovali třeba Mánes (R. foetida bicolor je u nás známá jako "Mánesova růže"), Klimt, Mackintosh, Picasso, Dalí. Chceme-li jednoznačný důkaz významu růže ve výtvarném (a užitém) umění, stačí navštívit libovolnou evropskou katedrálu, zajisté nás přivítá barevnou rozetou nad vchodem.

Ani básníci nezůstali k růžím chladní, ba naopak, v antice růži vzýval například Anakreón, Pindáros či Sapfó, ve středověku jí byla prodchnuta milostná poezie, ale ani ve dvacátém století na ni veršotepci nezapomínali, růže se dostala do lidových písní i do vážné hudby. Zůstává pro nás stále inspirací ...

V praxi má růže, resp. růžový keř nejširší uplatnění v zahradnictví a krajinářství - a to již od starověku. Sadové růže ve větších výsadbách jsou schopny významně zpevnit svahy, proti erozi chrání půdu také pokryvné růže. Sadové růže se také používají k vytvoření neproniknutelných živých plotů. Pnoucí růže stoupající po treláži nebo pergole či vytvářející elegantní girlandy dovedou zútulnit původně nehezká zákoutí v zahradě. S rozvojem šlechtění miniaturních sort začínají růže pronikat také na balkóny a do interiérů. Keře, zejména planých růží, slouží jako útočiště pro řadu ptáků a malých savců, tito si mohou při té příležitosti také zpestřit jídelníček šípky - podobně poslouží včelám jako zdroj pylu.

Díky značné taxonomické rozrůzněnosti se dá nalézt sorta téměř pro každý typ výsadby - pro anglický park stejně jako pro pečlivě rozvržené zahrady italského a francouzského typu, pro rozlehlé plochy veřejné zeleně, stejně jako pro nejmenší předzahrádky, růže nelze vysadit jen do stínu a do silně kyselých půd. Značná variabilita tak umožňuje sázet růže jako solitéry, v menších skupinách, případně i do rozsáhlých záhonů, jak je tomu například v památníku Lidice. Růže se omezeně hodí i do smíšených výsadeb.

Pro průmysl nemají růže mnoho využití, za zmínku stojí snad jen skutečnost, že se z chmýří v šípcích vyráběl svého času drbací prášek.

Okrasný význam mají také růže řezané, v současnosti se k nám většina růží dováží, z nepatrné části je trh zásobován i produkcí z našich rychlíren. Řezané růže v jednoduché váze jsou nejlepší výzdobou každého interiéru - i proto se po světě pořádá mnoho tradičních výstav růží.