Stejně jako plané rostliny, mají i volně žijící živočichové svoje místo v každé zdravé přírodní zahradě. Už jsme pochopili, že zahradu sdílíme se spoustou dalších živočichů. Samozřejmě si nebudeme namlouvat, že jsou všichni stejně vítaní, některé nadšeně obdivujeme a radujeme se z jejich přítomnosti, některé pozorujeme spíše s obavami a hledáme cesty, jak jim ten kousek země, který byl svěřen do naší péče, znechutit. Především vítaní jsou živočichové, kterým slouží za potravu konzumenti naší zeleniny a ovoce. Jak to tedy zaonačit, aby se u nás zabydleli? Co takhle si je prostě přinést z okolní přírody?
Záchrana malých ježků
To bych vám rozhodně nedoporučovala. Nic byste tím totiž nezískali, protože takový živočich by se ze všeho nejdříve snažil naši zahradu opustit a vydat se tam, odkud jsme ho přinesli. Navíc to vůbec není potřeba. Mnohem jednodušší, než takové živočichy pracně hledat a lovit v přírodě, je připravit jim na naší zahradě podmínky vhodné k životu. Pojďme se tedy podívat, jaké druhy bychom na zahradě mohli potřebovat a co pro ně můžeme udělat, aby se u nás cítily dobře.
Symbolem pilného zvířecího pomocníka každého přírodního zahradníka je ježek. V dětských knihách ho často najdete namalovaného s jablíčkem na hřbetě, ale nedejte se mást. Ježek dává přednost masité potravě, mezi jeho oblíbené pochoutky patří hlavně různí plži a hmyz. Vychází na lov v podvečer a den tráví ukrytý někde v houští nebo pod hromadou větví. Je jasné, že se mu nezavděčíme anglickým trávníkem, i když by se mu po něm dobře dupalo. Aby u nás mohl strávit i zimu, měli bychom mu poskytnout alespoň hromadu větví a listí (na ploše cca 2 m2). Pod hromadou by měla být prohlubeň, která nepromrzne, 30 až 50 cm hluboká. Pokud nám opravdu záleží na tom, aby u nás ježkovi nic nechybělo, můžeme mu dokonce vybudovat příbytek. Jak by měl vypadat, můžete vidět na obrázku. Ježčí přítomnost zpozorujeme zpravidla večer, protože je to poměrně hlučný živočich. Někdy se nám poštěstí najít i jeho hnízdo s mláďaty. Určitě máte měkké srdce a rádi byste se "těch sirotečků" ujali, ale prosím, nesnažte se je hned "zachraňovat", aniž byste se přesvědčili, že jejich matka opravdu uhynula. Vypiplat takové mládě není vůbec jednoduché. Pokud byste to považovali za nezbytné, pak si zjistěte dopředu, co takový tvoreček potřebuje, a připravte se na to, že je to horší než odchovat štěňata. Častěji najdeme pozdě na podzim mládě, které ještě nemá dostatek tuku, aby přečkalo zimu. Pokud je lehčí než 300 g, je lépe ho trochu vykrmit, ale napřed si také zjistěte, jak se o ně postarat. Poradí vám např. v Brně v Ekologické poradně na Panské 9.
