
Jehličnany v zahradě
Snad není v živé přírodě jiné rostliny, která by se těšila tak proměnlivé společenské oblibě jako jehličnany. Zatímco éra let sedmdesátých a osmdesátých se z hlediska zahradní architektury jednoznačně přikláněla k hojnému užívání jehličnanů, dnes je jejich prezentace v zahradě spíše decentní nebo dokonce doplňková.
Zvláštní postavení jehličnanů v sadovnické tvorbě je dáno jejich charakteristickými a do jisté míry zvláštními vlastnostmi. Na rozdíl od listnatých dřevin si zachovávají víceméně konstantní, v průběhu roku neproměnlivý vzhled, ovšem zcela barevně stálé také nejsou. Například některé zlatožluté zeravy se na zimu zbarvují až do matně či temně okrové barvy, i když tak silných nuancí jako u podzimního zbarvení listnatých dřevin samozřejmě nedosahují. Tento fakt však popírá všeobecně rozšířený názor, že zahrada či část zahrady založená z kombinace různě zbarvených jehličnanů působí vesele i v zimě.
Několik pro a proti
Přesto jsou však jehličnany neodmyslitelnou součástí každé sadovnické úpravy. Jejich okrasný účinek spočívá mimo jiné také v odlišném chápání jejich vlivu na lidskou psychiku: zatímco v zimě jsou často vnímány mezi bezlistými korunami poměrně teple, v létě působí uprostřed kvetoucího okolí poměrně chladně. Obecně je tedy vnímáme jako prvek zklidňující, strohý, vážný, někdy dokonce až ponurý a strašidelný. S tím je spojen i efekt akustický: zatímco vítr prohánějící se korunami listnatých stromů je ševelivý, u jehličnanů je negativně hičivý. Okrasný účinek jehličnanů nespočívá ani tak v kvetení, které je zpravidla nenápadné, jako častěji v plodenství nebo textuře a tvaru.
Dobová obliba jehličnanů vycházela především z jednoduchého vegetativního množení většiny druhů. I dnes si můžeme velmi snadno vypěstovat jehličnany z řízků a podobně tomu bylo i před několika lety. Zahradníky k tomu vedl především ekonomický efekt - jednoduše množitelné druhy jehličnanů se tak velmi rychle rozšířily nejen do veřejné zeleně, ale i do soukromých zahrad, kterým tak vtiskovaly víceméně uniformní podobu.
Ačkoliv argumentovat zvýšeným použitím jehličnanů díky jejich bezúdržbovosti je trochu zavádějící, je jejich použití žádoucí především v případě, že to vyžaduje okolní příroda nebo dům samotný. Například zahrada v podhůří či v oblastech s výskytem lesů jehličnatých nebo smíšených s převahou jehličnamů by pouze s listnatými dřevinami působila cize. Svou neproměnlivosí a tvarovou stálostí koruny se dobře hodí k budovám, kde svou pravidelností budou vytvářet pokračování architektury domu. Podobně třeba v těsném sousedství secesní vily budou podtrhovat její stylovou čistotu lépe než listnáče.
Z hlediska zahrady v přírodním stylu je použití jehličnanů ataké nepostradatelné. V zimě totiž poskytují ptákům přirozený úkryt a závětří.
Jak tedy používat stálezelené jehličnaté dřeviny v zahradě tak, abychom dosáhli efektního, nijak extrémně nevybočujícího účinku? Především si musíme uvědomit, že i světlé či barevné kultivary jehličnanů působí v konečném důsledku tmavě. Toho lze využít pro vytvoření pozadí pro světlejší či kvetoucí rostliny a před stěnu z jehličnanů vysadit například kvetoucí keře, trvalkový záhon nebo vyset trávník. I opačný efekt je žádoucí: pohled z prostředí tmavých jehličnanů do zahrady rprozářené sluncem či barvami je mnohem působivější.
Pokud se rozhodnete vysadit z jehličnanů skupinu, je třeba si uvědomit, že v místech, kde se budou rostliny vzájemně dotýkat, vzniknou na většině druhů holé plochy, které po případném probrání či pokácení některé dřeviny již nikdy neobrostou! Protože jehličnany můžeme použít v zahradě také jako dominanty, je třeba jejich rozmístění věnovat náležitou pozornost. Vhodnější je výsadba do skupin vytvářející jeden výrazný celek, než solitérně roztýlené, kdy tříští pozornost a v zahradě vzniká optický chaos.
A rada na závěr: že méně znamená více platí u jehličnanů obzvláště. Nikdy se nenechte svést k tomu, abyste vedle sebe sázeli ostře odlišné tvary a barvy - štíhlé vysoké vedle nízkých kulovitých, výrazně modré vedle zlatožlutých.







