Nebo ráj na zemi. Takto návštěvníci v 18. století zdejší zahrady a park označovali a srovnávali s biblickým rájem. Nalezneme zde mnohé atrakce a zajímavosti připomínající různá místa a doby. U Tureckého stanu se přeneseme do prostředí islámu a můžeme blahořečit někdejší dobyvatele za posezení u šálku kávy.
Painshill
Nebo v prostředí ruin gotického chrámu vzpomenout dobu rytířů a křižáckých válek, či obdivovat obrovské vodní kolo, překročit jezerní úžinu přes čínský most a mnohá další překvapení. Autorem tohoto romantického díla anglické krajinářské architektury, které vzniklo na místě vřesoviště, je ctihodný Charles Hamilton (1704 - 1786). Žil v Painshill v létech 1738 -1773, kdy rozšířil plochu bývalého panství ze 125 na více než 200 akrů (cca 80 ha). Zahrady byly rozděleny do dvou částí intenzivní okrasné zahrady a volné parkové krajiny, obě přibližně stejně velké. Volnou část později změnil Capability Brown podle Hamiltonových myšlenek; komponoval zahrady jako sérii nepřetržitě se střídajících obrazů, s překvapeními a optickými klamy. (Jezero se zdálo větší, než je ve skutečnosti, a podobná zjevení .) Celek je též zahradou nálad určených k meditaci. Procházka tímto prostředím, zejména v 18. století, byla emotivním a hluboce citovým zážitkem. Hamilton toho dosahoval i vysazováním cizokrajných druhů dřevin, zejména ze Severní Ameriky, čímž předčil své následovníky.
Každé z význačných stanovišť (Bacchův chrám, Turecký stan, Gotický chrám) v parku mělo svoje osobité prvky. Byly viditelné a skýtaly pohled na jezero. Zajímavé jsou též poustevna a grotta (Joseph Lane, 1760) s krystalky a krápníky, ovšem umělými. Poblíž poustevny na vrcholu západní části stojí gotická věž Rozhledny inspirovaná Vanbrughovým Belvederem a od ní se rozprostírá rovina Elysejských polí s vlnícími se travnatými pěšinami okolo pestře barevných keřů. Tato úprava z poloviny 18. století dokumentuje přechod formálních, pravidelných stylů k volným krajinářským zahradám. Nedaleko je Bacchův chrám a cesta směřuje k Tureckému stanu (Henry Keen, 1750) s vyhlídkou na jezero. Na opačné straně pozemku na jižních svazích a břehu jezera je zajímavá vinice, založená Hamiltonem, která byla považována za nejúspěšnější v Anglii. Hamilton byl též sběratelem antických soch bohů i císařů, které v zahradách a jejích stavbách rozmísťoval. Z původních výsadeb zůstaly pravděpodobně pouze cedry. Jeden z nich, poblíž Římských lázní (B. B. Hopkins), je považován za největší v Evropě. Zahrady parku Painshill jsou příkladem krajinářské architektury vytvořené jako romantický, myšlenkově bohatý celek, zvoucí k meditaci i poučení.
Více se o anglických parcích a zahradách můžete dozvědět v publikaci profesora Ivara Otruby Krásy anglických zahrad, kterou si můžete objednat u Vydavatelství ERA.
Painshill
podle materiálů Vydavatelství ERA
