Rozmach, pád a renesance
Zahrada, v níž se snoubí přírodní principy s formální architekturou, nikdy nebyla a ani dnes není uzavřeným soukromým pozemkem. Foersterovým cílem bylo umožnit návštěvníkům prohlédnout si a studovat rostliny ve všech ročních obdobích, pomoci jim, poradit a šířit tak myšlenku přírodních principů a bohatého zastoupení trvalek v soukromých zahradách. Za svého života se Foerster rád pouštěl s návštěvníky své zahrady do rozhovoru a zásadně každému tykal. Výjimku neučinil ani v případě oficiální návštěvy prezidenta Wilhelma Piecka v 60. letech.
Foersterův dům
Vrchol své slávy však zažíval Foersterův dům se zahradou ve 30. letech, kdy magicky přitahoval řadu významných osobností kulturního i politického života. Svůj podíl na tom také měla Foersterova manželka Eva, velmi dobrá klavírní virtuoska.
Kromě zahrady vybudoval Karl Foerster také vlastní trvalkové zahradnictví v sousedství své zahrady. Za socialismu, kdy přešlo do vlastnictví státu, to bylo jediné zahradnictví specializované na trvalky, které zásobovalo prakticky celou tehdejší Německou demokratickou republiku. Po převratu podnik velmi rychle strádal, nový majitel se jej dokonce rozhodl zrušit zcela a využít plochu pro jiné účely. Mistrovská zahrada postupně zarůstala plevelem a náletovými dřevinami. Teprve v roce 1981, kdy se dům i se zahradou staly státem chráněnou památkou, se pomocí investic souvisejících s pořádáním německé zahradnické výstavy BuGa 2001 v Postupimi podařilo původní architekturu zahrady obnovit.
Projekt rekonstrukce zahrady vytvořený zahradním architektem Martinem Heisigem, někdejším Foersterovým učněm, se začal realizovat pod vedením Wolfganga Härtela, který nyní provozuje Foersterovo zahradnictví, před deseti lety. Podařilo se obnovit zapuštěnou zahradu a jarní cestu, zcela nově byla osázena skalka za domem a na jiné místo byl přenesen také podzimní záhon. Ostatní části a pergola nad zapuštěnou zahradou zanikly, nicméně o velkých snech přeměněných ve skutečnost vypovídá zahrada dodnes.
