Proč 'tújkám' odzvonilo?

Jehličnany rodu Thuja, česky zerav nebo snad nejčastěji zlidověle túje, jsou již nějaký pátek součástí zahrad všude kolem nás. Jsou všeobecně známé, ověřené, dostupné i prošlechtěné a přeci se od nich nastupující generace mladých zahradních architektů prakticky zcela distancovala. Téměř se dá říci, že skutečného profesionála od zahradníka sázejícího zahrady, poznáte právě podle reakce na problém jménem túje. Proč? Z jakého důvodu se jim znelíbila jednička v prodejnosti okrasných rostlin? Co je pohání k nekonečnému rozmlouvání jejich použití investorům?

Zeravy nejsou v českých zemích opravdu žádnou neznámou, ale ve své masové podobě jejich používání nabralo obrátky relativně nedávno. Ve zlaté době českého zahradnictví, v meziválečném období, byly zeravy používány spíše jako úzké solitery využívajíce jejich strnulost a stálezelenost. Toto použití vychází z konceptu zámeckých parků v kterých se uplatnila především mohutná severoamerická Thuja plicata. S rozvojem zahradních kompozic došlo i na její méně vzrůstnou příbuznou Thuja orientalis (východní Asie), tolik typickou pro okolí starých vil či hřbitovy a Thuja occidentalis (východ severní Ameriky), z které se časem vyvinul fenomén s řadou kulturních variet.

Zázrak jménem Thuja

Fenomenálnost této skupiny rostlin nevznikla ovšem jen díky jejím vlastnostem a vzhledu. Zeravy, podobně jako například jalovce, borovice černá, smrk pančičův a některé kvetoucí keře (zlatice, dřišťál, tavolník, mochna, pámelník aj.) se staly strategickou součástí ozeleňování měst a obcí v průběhu 70. a 80. let. Panelová sídliště, kulturní domy a samoobsluhy na venkově jsou téměř bez výjimky doprovázeny úzce vybranou skupinou rostlin, která jim často podnes kraluje. Jde o pouhých několik desítek druhů, které má každý z nás pasivně zafixované jako dobře známé, neboť je vidíme opravdu všude a rostou. S tím byly také vybrány. Aby rostly rychle, všude a snadno se daly množit jako na běžícím pásu. Jsou jich tu s námi milióny.
Navštívíme li zahrady sousedů na západ od nás, uvidíme v jejich zahradách řadu rostlin, které jsou v té či oné zemi tradiční. Francie nás obklopí růžemi všech skupin, Anglie zavalí trvalkami, Itálie aromatickým kořením, Holandsko jarními cibulovinami aj. Jedno mají ale všichni společné, a to neuvěřitelnou rozmanitost pěstovaných rostlin. Háček není v klimatu, Švédi i Rakušané či Švýcaři mají neobyčejně pestrou nabídku rostlin. Pěstují li angličtí zahradníci v kultuře téměř sto tisíc různých rostlin a jejich tuctové zahradní centrum nabízí alespoň tisíc druhů, nás potěší zahradnictví, kde najdeme alespoň tři sta různých květin, dřevin či cibulí.

Komu vadí a proč?

Co tedy přesně vede mladé zahradní architekty k diskriminaci zeravů? Je to snaha navázat na historickou tradici? Zavrhování všeho, co vzešlo z dob komunismu? Nekritické kopírování všeho západního? Nebo má snad tújový svět nějakou skrytou vadu? Zdá se, že od každého kus.

Tak trochu se hovoří o příchodu listnatého období, které se snaží až pinoživě změnit poměr listnáčů k jehličnanům. V kontrastu k tendencím moderní architektury, její prostotě, zahrady se téměř utápí v rozmanitosti barev v průběhu celého roku. Trvalky, drobné cibuloviny, barevnokoré dřeviny, podzimní barvy listů, okrasné plody, zplaňující louky, střešní zahrady, pnoucí dřeviny.. a to není zdaleka veškerá ta revoluce, která probíhá. Kde byly všechny ty šácholany, pěnišníky, čilimníky, komule, plaménky, kaliny, vilíny, javory, hortenzie... v desítkách kulturních variet, když mezi paneláky řádil tújový kartel?
Ne vždy se mládí se stářím shodne, ale ohledně kritiky Thuja occidentalis a jejích variet jsou občas staří zahradníci za jedno s mladými zahradními architekty. Ti starší vědí totiž své o řemesle a z tohoto hlediska na zeravech není nic zvláštního, co by bylo hodné fachmana. Snadno se množí, rychle rostou, brzy se rozpadají, stárnou a začnou hyzdit okolí. Roubovat pěnišníky, vilíny či dřevité pivoňky je kumšt, ale zeravy? Jsou to takové vrby mezi koniferami, podobně jako chápou Angličané rychle rostoucí cypřišovec - x Cupressocyparis leylandii. Větrolam, výplňová dřevina. Jako nejprodávanější dřevina vůbec jde ovšem o tak výrazný finanční efekt, že ji najdete téměř v každém zahradnictví, u těch začínajících pak všude. Ať se líbí nebo ne, peníze nesmrdí.

Drobné mouchy jednoho ideálu

Seriózní vědecký výzkum podpořený několika diplomovými pracemi ukázal již několikrát, že zerav není dřevina vhodná pro živé ploty. Na Dendrologické zahradě v Průhonicích může každý zhodnotit na vlastní oči rozsáhlý pokus, který se snaží donutit k pravidelnému tvaru desítky druhů rostlin. S ohledem na to, že tradičně používaných rostlin na tyto účely není mnoho, víceméně je to tis, zimostráz, ptačí zob, habr a babyka, jsou výsledky překvapivé. Úspěchy i neúspěchy jsou očividné, některé jsou patrné teprve po uplynutí deseti a více let.
To je i případ zeravů, které v prvních letech po výsadbě nemají konkurenci ani v jednom z klasických matadorů střihaných forem. Takovou rychlostí v tak úzkém profilu žádný tak hustý stálezelený keř či strom neporoste. Pak přijde více či méně intenzivní období střihu. Brzy poznáme kvalitu variety, kterou jsme si koupili. Ty nejlepší, úzce válcovitě sloupovité, můžeme udržet ve funkci zastřiháváním vrcholů i dvacet let. Máme li dost místa co se šířky týče. Průšvih nastává u semenáčů a u kuželovitě rostoucích variet. Obtížně dosáhneme pravidelného tvaru, kuželovitost se zastřiháváním vrcholů mění časem v opakkuželovitost a odspoda nám začínají pelichat. Rozklesávají se, zabírají stále více místa do šířky, semenáče bohatě zaplodí a výrazně prořídnou. Nelze je zmladit jakoukoliv efektivní formou. Pouze vykopat. Dle druhu či variety je toto záležitostí osmi až zmíněných dvaceti let. Nicméně mnohým z nás to úplně stačí. Koho z nás zajímá, že ten plot z tisů, který nastoupí do plné krásy za osm až deset let, tu bude bez problémů dalších sto? Kdykoliv ho lze zmladit, změnit tvar či výšku a stále bude vypadat dobře a líp.

Zahrada je obrazem toho, kdo v ní žije

Je to smůla, ale rostliny rodu Thuja se staly ztělesněním nudy bez nápadu, setrvačníku šedi, který se komerci hodí ke stejné recyklaci jako hvězdy popu 80. let. Nevím, kdo žije v zahradách jimi lemovanými, kde se ony ve žlutém, oranžovém, kulovitém či jiném provedení strnule tyčí s jim podobným příbuzenstvem. Snad se pohnou ve větru. Zahrady, kde si nezdřímnete ve stínu koruny, kde vám nesletí na hlavu jablko, v listopadu listí nepadá a jarní únavu neprorazí sněženky a krokusy. Korálky plodů, jinovatka na trsech trav, rašící listy, vůně květů, ševel listů i něco pod jazyk, lípa po pradědovi, klempírující doubek za syna, nově natřená stará besídka s růží z první společné dovolené, lavička vlastní výroby , na které se nedá sedět, ale nikdo jí není schopen vyhodit a objednat u souseda truhláře jinou. To všechno něčím mluví, zerav mlčí. I ten balvan od spolužáka ze Šumavy toho řekne víc. Když se dostavěl dům, sázíval se strom, před dům, do dvora, na hranice humen, jak kde, podle zvyku. Dnes se stromů bojíme, jejich výšky, jejich větví, jejich listí. Postavíme-li dům, obsázíme vše co nám patří dokola strnulou neměnnou mlčenlivou zelenou stěnou.
Změní-li se ruka, která zahradu opatruje, může nastat problém. Razantní zásah do zahrady plné zeravů, cypřišků a jalovců v nepřehledné změti je mnohdy nemožný a převod do přirozeného poměru nebo úplně nové formy může zabrat řadu let pečlivé práce. On ten postupný převod přináší i jistý obraz trpělivosti do celého výrazu zahrady.

Výhody zeravu	Nevýhody zeravu
rychle roste	nelze zmladit
stálezelený	krátkověký
relativně levný	plodící řídnou
všeobecně dostupný	rozklesává se
nepříliš náročný	citlivý na přesolení
zimovzdorný	hnědne na zimu

Živý plot z Thuja occidentalis 'Malonyana', tj. relativně nejvhodnějšího kultivaru, po 8 letech, začíná bohatě plodit.
Totéž použití, Thuja occidentalis 'Malonyana', tentokráte po 15 letech, kdy se začínají rozpadat boční výhony vlivem zastřihávání vrcholů.
Do řady z kultivaru 'Malonyana' se vloudil omylem semenáč patrný v pozadí, prakticky se nedá tvarovat a laikovi v mládí rozdíl snadno unikne.
Semenáče Thuja occidentalis 8 let po výsadbě bohatě zaplodily, výrazně prořídly a se zhnědnutím na zimu se z nich stávají vyžilá monstra.
Detailní záběr na semena s jejich realistickým podílem na pokryvu rostliny.
Nemusí přijít ani sníh a vrchol semenáče zeravu se velikým obloukem náhle skloní k zemi, pokud ho odstřihneme, nabídnou nám podobný efekt postranní větve.
Po 15 letech pěstování živého plotu ze zeravů můžete (nemusíte) dosáhnout i takovéhoto výsledku, nečekejte ovšem že odspodu zmladí.