Představíme-li si podzimní zahradu, asi nás okamžitě napadnou jiřiny a chryzantémy. V pozadí, ne však významem, stojí hvězdnice (Aster), jejichž trsy zdobí trvalkové záhony, nádoby, ale i vázy v domě od jara do podzimu. S ubývajícím vegetačním obdobím půvab hvězdnic graduje.
Hvězdnice - Aster
Druhové zastoupení hvězdnic dosahuje několika stovek druhů. Některé vykvétají na jaře, jiné v létě, co do počtu zástupců je však nejsilnější skupina podzimních aster. Liší se od sebe výškou, vzrůstem a způsobem větvení, dobou květu, velikostí, barvou a uspořádáním květů. První vyšlechtěné odrůdy vznikly v Anglii, málokteré bohužel obstály v našich klimatických podmínkách. Šlechtění se přesunulo do Německa, což znamenalo rozšíření odrůd vhodných pro naše klima.
Květy podzimních odrůd rozkvétají v srpnu a kvetou nepřetržitě až do zámrazu. Díky velkým rozdílům ve vzrůstnosti a minimálním nárokům na pěstování se mohou hvězdnice uplatnit na jednom záhonu hned v několika podobách, od nejnižších pro obruby až po vzrůstné (dorůstají až dvou metrů) do pozadí rabat. Pro evropské šlechtění jsou základní složkou sortimentu druhy původem ze severní Ameriky, jako například Aster dumosus, A. novi-belgii, A. novae-angliae. V zahradách se pěstují převážně jejich kultivary, vzniklé z mezidruhového křížení, výjimečně vyšší drobnokvěté druhy menšího významu.
Malé, větší i největší
Než začneme plánovat nákup a výsadbu, seznamme se s nabízeným sortimentem. Nejdůležitějšími parametry je vzrůstnost a barva květu, která zahrnuje odstíny od bílé přes červenou, růžovou, světle fialové až po sytě fialovou a modrou. Nejnižší z řady hvězdnic je Aster dumosus. Odrůdy dosahují výšky od 15 do 50 cm a používají se jako nízký, bohatě kvetoucí prvek v popředí rabat a volných skupin, nižší kultivary naleznou využití i ve skalkách a jako obruby záhonů. Hodí se také k výsadbě do nádob a k řezu.
Středně vysoké až vysoké jsou Aster novi-belgii (0,5 - 1,5 m). Jednotlivé kultivary jsou navzájem dost odlišné jednak barvou úboru, jednak velikostí a plností květů. Používají se pro výsadbu do skupin na záhony a k řezu.
Aster novae-angliae zahrnuje většinou vzrůstné odrůdy vysoké 1 - 2 m. Květy má výrazně větší než předchozí druhy, často přesahují průměr 5 cm. Vysazují se do pozadí smíšených rabat nebo do volných skupin s nižšími druhy a listopadkami. K řezu se hodí pouze některé odrůdy, řezané vždy v plném květu (málo rozkvetlé zavírají úbory). Za zmínku stojí vysoký druh A. ericoides vytvářející bohatou násadu malých kvítků, další drobnokvěté jsou A. lateriflorus, A. cordifolius.
Pěstební nároky
Hvězdnice pěstujeme na slunném stanovišti, jinak méně kvetou. Na substrát jsou nenáročné, daří se jim v každé kvalitní zahradní půdě. Podmínkou je dostatek vláhy. Jedinou nevýhodou je náchylnost k některým chorobám, zejména k padlí a verticilióze, která způsobuje odumírání celých lodyh a vyskytuje se zejména u Aster novae-angliae. Proti padlí je vhodný preventivní postřik fungicidem v polovině léta. Vyšší odrůdy mají sklon k poléhání. Této skutečnosti předejdeme, pokud na přelomu května a června zkrátíme výhony asi o třetinu. Stonky se více rozvětví a zpevní. Současně zpomalíme nakvétání o 10 až 14 dnů. Postupného rozkvétání docílíme zkrácením stonků pouze po obvodu trsu. Květy budou vykvétat od středu směrem ven, čímž se prodlouží celková doba kvetení. K rozmnožování postačí dělení větších trsů nejlépe na jaře - v březnu a dubnu, s okamžitým vysazením na nové stanoviště.
Variace a kombinace hvězdnic
Hvězdnice jsou díky nenáročnosti a mezidruhové různorodosti vhodné pro každou velikost a typ zahrady. Vyzní půvabně v kompozici venkovské zahrady stejně tak jako v trvalkovém záhonu moderní městské zahrady. U skupinových výsadeb mějme na paměti, že rostliny s výraznější siluetou, jako např. pivoňka nebo knifofie jsou samy o sobě natolik působivé, že je vysazujeme v menších skupinách než rostliny méně zřetelných obrysů, jako jsou jemně větvené hvězdnice.
Protože hvězdnice milují slunce, vysazujeme je v kombinaci s rostlinami stříbřitě a šedě olistěnými (řebříček, starček, čistec). Šedavě olistěné druhy obvykle dobře rostou v horkých podmínkách slunných záhonů a zároveň se "žhavými" barvami trvalek typu Aster kontrastují. Promyšlenou kombinací je hvězdnice (Aster) a rozchodník (Sedum) se sivými listy zcela odlišné textury, avšak podobných nároků na stanoviště a totožnou dobou květu, nebo výsadba s třapatkou (Rudbeckia) a zlatobýlem (Solidago), které se kromě doby květu a nároků na stanoviště barevně doplňují se žlutým středovým terčíkem květu hvězdnice.
Podle Dům a zahrada, foto Hana Vymazalová
