Taxus - tis

Tisy jsou sadovnicky velice významné dřeviny. Svými vlastnostmi zaujímají mezi jehličnany zvláštní postavení – mají snad nejtmavší jehličí, jsou věkovité dřeviny s dobrou regenerační schopností a dobře snášejí stín i řez.

Tisy jsou většinou bohatě větvené keře či menší stromy. Do stromové velikosti obvykle dorůstají semenáče, řízkovaní jedinci bývají keřovití. Listy tisů jsou čárkovité jehlice, které sice vyrůstají ve šroubovici, ale na větévkách, zvláště u větvích vodorovně postavených, bývají dvouřadě rozestavené. Ve větvích i listech chybějí pryskyřičné kanálky, tisy při poranění neroní pryskyřici. Listy vytrvávají na větvích dlouho, někdy až 8 let. Kmen tisů, zvláště u starších jedinců má výraznou, ozdobnou červenohnědou borku, která se v plátech odlupuje. Dřevo tisů bylo ve středověku pro své vlastnosti (pružnost a tvrdost) velice ceněné. Používalo se především na výrobu kuší, luků, šípů a dalších zbraní.

Tisy jsou dvoudomé rostliny, samčí a samičí květy se vyvíjejí na odlišných jedincích jen zcela výjimečně se najdou i jedinci jednodomí. Samčí květenství jsou drobné kulovité šištice, které se zakládají již na podzim v paždí jehlic na spodní straně větví. Vykvétají v březnu až dubnu; produkují velké množství pylu. Samičí květ je, ač se to nezdá, také šištice, která je redukovaná jen na jednu šupinu. Květ je podepřený prstencovitým valem, ze kterého se při zrání vytváří masitý míšek na jehož vrcholu je jedno semeno. Míšek je obvykle červeně zbarvený, u některých kultivarů (Taxus baccata ´Lutea´) žlutý.

Tisy jsou prudce jedovaté jak pro člověka, tak pro některá hospodářská zvířata, především koně. To ale nebrání tomu, že výsadby můžou být poškozovány lesní zvěří. Hlavní jedovatou látkou je alkaloid taxin. Zajímavé je, že více taxinu obsahují samčí jedinci. Jedovatost tisu omezuje jeho použití na místech, kde je nebezpečí jeho „ochutnání“ malými dětmi. Naštěstí červený míšek tisu, který nejvíce svádí k ochutnání, není jedovatý (ale to již neplatí pro semeno), v některých zemích se z něj dokonce vyráběl alkoholický nápoj. Tis má také své místo v čínské medicíně a homeopatii.

Tisy se společně s rodem Nothotaxus řadí do čeledi tisovité – Taxaceae. Tisů je popsáno asi 8 druhů. Všechny jsou v přírodě vzácné a některé jsou chráněné mezinárodní úmluvou o obchodu s chráněnými druhy živočichů a rostlin – CITES. Tisy jsou v přírodě náročné na stanoviště, rostou obvykle v bohatých, suťových lesích. Dožívají se značného stáří, některé známé stromy jsou starší než 1000 let.

V zahradách se pěstuje především náš domácí druh, tis červený (Taxus baccata), který roste prakticky v celé Evropě, severní Africe, Turecku, Krymu a na Kavkaze a dále pak tis japonský (Taxus cuspidata) z východní Asie. Častý v kultuře je také jejich kříženec, tis prostřední (Taxus x media), který byl poprvé získán kolem roku 1900 v Massachusetts . Zbývající druhy jako tis kanadský (Taxus canadensis) a tis západoamerický (Taxus brevifolia) jsou v kultuře velice vzácné, a to kupodivu nejenom u nás, ale i v zahradách v USA.

Častěji než čisté botanické druhy se ale pěstují různé zahradní odchylky, které se odlišují především svým habitem. Pro menší zahrady se hodí především formy zakrslé, plazivé či sloupovité, pro větší parky a zahrady i formy převislé či široce rozložité. Při nákupu rostliny bychom měli vědět, do jaké velikosti keř vyroste a jaký bude jeho konečný habitus. Malé, řízkované rostliny totiž svádí k tomu, abychom si mysleli, že porostou pomalu a nepotřebují mnoho místa. Ale opak může být pravdou. I na skalničkářských výstavách často nabízený kultivar Taxus baccata ´Amersfoort´ s drobnými, skoro kulatými jehlicemi je v dospělosti rozložitý keř vysoký asi 1,5 m a žlutolisté kultivary jako Taxus baccata ´Aurea´ jsou ještě mnohem větší.

Ze sloupovitých forem jsou nejznámější nižší Taxus baccata ´Compressa´, Taxus baccata ´Cappenberg´, Taxus baccata ´Columnaris´ či Taxus baccata ´Davisii´. Tyto kultivary v dospělosti dosahují výšky kolem 2 m. Taxus baccata ´Standishii´ je sloupovitý tis se žlutými jehlicemi a pomalým růstem. Jen zřídka dorůstá výšky kolem 1,5m. Poněkud vyšší tisy se žlutě pruhovanými jehlicemi jsou Taxus baccata ´Erecta Aurea´, Taxus baccata ´Fastigiata Aurea´; dorůstají do výšky až kolem 3 m. K mohutným sloupovitým tisům patří i často pěstovaný Taxus x media ´Hicksii´, který dorůstá do 5 m a až 7 m vysoký Taxus baccata ´Fastigiata´.Poslední dva jmenované kultivary se zvláště hodí pro vysoké stříhané stěny a živé ploty.

Taxus cuspidata ´Stricta´ a Taxus baccata ´Raket´ jsou široce kuželovité keře s úzkým vrcholem zavětvené až k zemi. Dorůstají do výšky asi 2 m. Stejný habitus má i kultivar Taxus baccata ´Adpressa Erecta´, který je navíc zajímavý zkrácenými, asi jen půl cm dlouhými jehlicemi. Dorůstá do výšky 3,5 m.

Mezi plazivé tisy patří Taxus baccata ´Procumbens´, Taxus baccata ´Prostrata´ či Taxus cuspidata ´Densa´ Z plazivých tisů se žlutými jehlicemi je možné jmenovat Taxus baccata ´Repens Aurea´. Plazivé tisy se výborně hodí do větších alpín, kde je kombinujeme s nízkými jehličnany i listnatými keři. Do větších prostor parků a zámeckých zahrad se jako solitera hodí také nádherný převislý Taxus baccata ´Pendula Graciosa´.

Zakrslých tisů je známo méně, než obdobných kultivarů u jiných jehličnanů. Sběratelé čarověníků je používají spíše jenom jako doplněk své sbírky, a jen málo specialistů se věnuje zakrslým tisům. K drobným kulovitým formám patří Taxus baccata ´Pumila Aurea´ se žlutými jehlicemi, Taxus x media ´Cliftonii´, a Taxus x media ´Densiformis´ s jehlicemi tmavě zelenými. Miniaturní tis se spíše nepravidelným růstem je například Taxus baccata ´Argentea Minor´, který má listy s bíle stříbrným nádechem. Taxus baccata ´Aurescens´ má mladé jehlice žlutě zbarvené, starší zelenají. Taxus x media ´Nidiformis´ je zakrslý kultivar, který má hnízdovitý tvar.

Tisy jsou v kultuře velice přizpůsobivé jehličnany. Dobře se jim daří nejenom na slunci, ale i v polostínu a stínu. Pouze kultivary se žlutými či pruhovanými listy se na plném slunci můžou popálit. Vyhovuje jim humóznější, na vápník bohatá, hlubší, dostatečně vlhká a živná půda, ale snášejí i půdy suché a chudé. Hůře ale rostou na půdách písčitých či zamokřených těžkých půdách. V zimě, zvláště mladé zakrslé kultivary, lehce kryjeme před zimním sluncem chvojím. Tisy velice dobře regenerují a snášejí i hluboký řez. Hodí se na stříhané živé ploty či na tvarování různých tvarů a figur jako doplnění zahradní architektury, zvláště v přísných historických barokních zahradách. Exempláře se zajímavým habitem se hodí na solitérní výsadbu, zakrslé kultivary se kombinují s jinými dřevinami či se používají v přírodně laděných skalkách. Hodí se i jako podrost pod vyššími stromy. Tmavé jehličí tisů vytváří vhodné pozadí pro nižší barevně kvetoucí keře a trvalky.

Tisy se snadno množí řízkováním v říjnu, některé zakrslé formy se také roubují.