Každá květina je krásná, ovšem ta, kterou navíc příroda obdařila nápadnými květy, bývá vždy v popředí zájmu. Pokud ještě navíc splňuje podmínku tvorby květů v pozdním létě a po celý podzim, její úspěch a obliba jsou téměř zaručeny. Jednou z takových je jiřinka.
Jiřinka - Dahlia pinnata
Pokud chceme pěstovat tyto hlíznaté rostliny, měli bychom se seznámit s jejich základním rozdělením, vzrůstností a velikostí květů jednotlivých skupin. U jiřin vzniklo křížením poměrně snadno mnoho nových odrůd. Některé jsou s rozježenými květy, jiné pečlivě uhlazené budí na vrcholcích rostlin dojem pestrých míčků, další s jednoduchým prstencem okvětních lístků se žlutým středem připomínají kopretiny. Nižší se hodí jako obruby záhonů, vyšší solitérně nebo do skupin kombinovaných vždy z jedné odrůdy. Vhodné jsou i do skalek, rabat, koryt a květináčů, s kterými můžeme během sezóny volně manipulovat. Skutečností, která krásu jiřin trochu zastiňuje, je hlíza v kořenové části rostlin, již je nutno před mrazem chránit vyjmutím ze záhonu a uskladněním ve sklepě.
Do vázy i na zahradu
Jiřiny bohatě kvetou od vrcholného léta do prvních mrazíků, přirychlené vykvétají dokonce již osm týdnů po výsadbě koncem června. Moderní odrůdy jsou šlechtěny tak, aby se nové květy objevovaly vždy o kousek výš než květy již odkvetlé. Musíme tedy při výběru stanoviště počítat s konečnou výškou rostliny o několik centimetrů větší než je z počátku kvetení. I přes fakt, že nové květy přerostou odkvetlé, je vhodné odstraňovat zvadlé části květenství. Současně je dobré provádět probírku ještě nevykvetlých poupat, a to zejména v případě, že chceme použít květy k řezu do vázy. Pro podporu větších květů odstraňujeme dva boční výhony v paždí terminálu. Při výšce 38 cm můžeme na rostlině vyštípnout terminální pupen, abychom podpořili tvorbu pupenů postranních, které dále redukujeme. Regulujeme tak hustotu keříku i jeho výšku. Pokud chceme použít květy pouze jako dekoraci zahrady, není potřeba se o jiřiny nijak starat. Květy jiřin nevoní, zato však snad s výjimkou modré barvy vykvétají ve velmi bohatém barevném spektru.
Všestranné použití
Možnosti využití jiřin v zahradách jsou velmi rozmanité. Vhodný poměr mezi velikostí zahrady a keře jiřiny je klíčem k úspěchu celkového efektu. Efekt spočívá v množství rostlin, nikoli ve velikosti jejich květů. Vysazujeme je do elipsovitých nebo nepravidelných skupin, nikoli do čtverce nebo obdélníku, a v hustějším sponu.
Jako solitéra nemusí být vysazena nutně jen jedna rostlina, ale třeba skupina tří sazenic vyvázaných k opěře mezi nimi. Výhodou je, že i když jedna rostlina odpočívá, nahradí jí květem ostatní dvě.
Nejnovější skupina parkových jiřinek je vhodná do skalek. Zde jejich půvab vynikne zejména na podzim, kdy kvete jen minimum rostlin.
Dobře ustlat na zimu
Hlízy sklízíme po prvních mrazících, které spálí nadzemní část. V té době jsou zásobní orgány již vyzrálé a schopné uskladnění. Z vyjmutých a od zeminy očištěných hlíz odstraníme pomrzlou nadzemní část asi 5 cm nad krčkem. Dosušíme v suchu bez mrazu, aby krček zatáhl a netvořila se na něm plíseň. Následné skladování ve sklepě při teplotě 8 (C potrvá až do výsadby v příštím roce. Deset dní před výsadbou je dobré nechat hlízy při pokojové teploty narašit. Při skladování nemají hlízy rády průvan. Tomu se dá zabránit vložením zásobních orgánů do papírového pytle. V průběhu skladování je dobrá občasná kontrola, zda hlízy neplesnivějí. V takovém případě očistíme hlízu od plísně, ošetříme fungicidním prostředkem a přeneseme na čas do prostředí s vyšší teplotou.
Na jaře opět na záhon
Mladé výhony musíme uchránit před jarními mrazíky, proto je vysazujeme na záhon až po 20. dubnu. Tento termín nám zaručí vyrašení v době, kdy mrazy již nehrozí. Pokud přece ještě doznívají, překryjeme jiřiny na noc nádobou. Jiřiny vysazujeme na stanoviště s celodenním osluněním. Dobře rostou ve všech půdách mimo velmi suchých nebo naopak přemokřených. Vyžadují vlhčí, vyhnojenou zeminu a můžeme je přihnojit uleželým chlévským hnojem. Hlízy sázíme do takové hloubky, aby zemina překrývala jejich krček ve vrstvě 5 - 7 cm. Následně dostatečně zavlažujeme. U odrůd dosahujících výšky nad 50 cm podpíráme rostliny jiřin pomocí opěrného kruhu, aby v druhé polovině vegetace nedošlo k rozlomení keře.
Podle Dům a zahrada, foto Hana Vymazalová
