Přehled zahradních a balkóvých rostlin - letničky, dvouletky, cibuloviny

Jednoleté letničky pocházejí většinou z teplých oblastí, kde mohou částečně růst i vytrvale. V oblastech mírného klimatu se v letních měsících rozvíjejí v celé své nádheře, odumírají však při prvních mrazech na podzim.

Zpravidla se vysévají v předjaří, kvůli nebezpečí mrazu většinou pod sklo, po vyklíčení se rozsazují (pikýrují) a po několika týdnech se hrnkují. Počátkem až v polovině května by měly být prodeje schopné. Po svátku „zmrzlých mužů“ (v polovině května) je můžeme umístit ven, kde na záhonech, v korytech a v nádobách kvetou po celé léto. Podle typu růstu se hodí především jako řezané květiny nebo krášlí svou barevností záhony a balkony. Většina rodů a druhů miluje slunce a během léta vyžaduje vydatné dávky vody a živin.

Dvouleté květiny pocházejí většinou z mírných zón. Vysévají se v létě a ještě v témže roce vyvíjejí statné růžice listů. V příštím roce se pak objeví květenství. Po dozrání semen rostlina odumírá, jen málokteré druhy po silném zpětném řezu znovu obrazí a kvetou opět v příštím roce.

Hodí se zejména pro záhony a rabata, protože kvetou po celé jaro. Ve veřejných výsadbách se většinou kombinují s cibulovinami, obojí se vysazují na podzim současně. Na ně pak navazují jednoleté letničky, které nádherně kvetou v létě. Ty se vysazují nejpozději začátkem června.

Mnohé krátkodobé druhy se využívají také jako sušené květiny. Ty se stříhají v plném květu nebo při dozrání semen a suší se na suchém místě ve stínu. Potom vydrží po celý rok.

Cibulnaté a hlíznaté rostliny kvetoucí v létě pocházejí rovněž z teplejších oblastí. Nejsou většinou mrazuvzdorné a proto se musejí jejich zásobní orgány v pozdním podzimu vyjmout z půdy a nechat přezimovat na bezmrazém místě, nejlépe v suché, vzdušné místnosti. Příští jaro (začátkem května) se mohou opět vysadit ven.