Poměrně vzácnou, přitom u nás plně mrazuvzdornou dřevinou je křehovětvec. Jeho původ není jednoznačný. Většinou se označuje za americký strom, i když mnoho jedinců se nalézá i na vápencových útesech Číny a Japonska. Dříve býval chloubou královských zahrad a arboret. Dnes se najde omezené množství různě starých kusů převážně v botanických zahradách. A to je přeci škoda. Jeho krása se plně projeví až za několik let, když doroste do věku, kdy začne kvést.
Při pohledu na listy a květy si určitě vybavíte vistárii nebo akát. V tomto případě se jedná o velmi elegantní strom či keř nižšího vzrůstu se širokou korunou, která svým tvarem a velkými listy předurčuje k solitérní výsadbě. Květenství jsou 30-40 cm dlouhé hrozny bělostných, voňavých kvítků, velmi podobných vistárii, snad jen o něco širších. Objevují se na začátku léta. Listy jsou svěže zelené, lichozpeřené a sestávají se ze 7 až 9 vejčitých lístků. Jejich barva se na podzim mění v zářivě medově zlatavou.
Jediné, co se dá stromu vytknout, je kvetení ob rok, protože potřebuje načerpat dost síly, aby rozkvetl. Anebo je prostě jenom tvrdohlavý. Není ovšem třeba věsit hlavu (ani sebe), protože i samotné listí dokáže vykouzlit velmi zajímavou podívanou a lehce exotickou atmosféru. Vřele doporučujeme, pokud chcete na svou zahradu něco neobvyklého a přesto nenáročného a atraktivního.
Křehovětvec má rád živnou, hlubokou, vlhkou ale dobře odvodněnou půdu, ale většinou si zvykne téměř všude. Stříhání je možné zjara nebo těsně po odkvětu. Už název napoví, že větve jsou křehčího rázu, i když ne tak jako například na akátu. Přesto doporučujeme nesázet na samotný vrchol takového kopce, který inspiroval Emily Bronteovou k napsání knihy Na Větrné hůrce. Plně mrazuvzdorný až do -30°C (možná více).
Cladrastis kentukea - křehovětvec žlutý
