Jedovaté rostliny

Nebezpečí pod krásnou maskou

Aby rostliny v přírodě přežily, musí se bránit býložravcům. Využívají k tomu nejrůznější strategie: trny, žahavé chlupy, hořké látky a často také jedy. Tyto obranné systémy si zachovávají, i když je přenesete na zahradu.

Za nejjedovatější rostlinu v Evropě je považován oměj šalamounek (Aconitum napellus). U nás roste zejména ve vyšších nadmořských výškách, většinou na vápencovém podloží. Poznáte jej podle dlouhých hroznů temně modrých květů. Už v antice používali traviči šťávu z dužnatých kořenů, aby sprovodili ze světa své protivníky nebo neoblíbeného panovníka. I při pouhém delším kontaktu s kůží se mohou dostavit lehké příznaky otravy – proto se rostliny dotýkejte raději jen v rukavicích.

Podobně jedovatý je exoticky vyhlížející skočec obecný (Ricinus communis), který se v našich podmínkách pěstuje jako jednoletá okrasná rostlina. Lodyha, jež doroste během vegetační sezony výšky až 3 m, je zdobena zajímavými, dlanitě dělenými listy načervenalého vzhledu. Atraktivní jsou i laty květů, v dolní části rostliny samčí, v horní části samičí, které se později mění na pukavé ostnité tobolky s velkými skvrnitými semeny. V semenech je kolem 50 procent oleje, hojně využívaného v technických odvětvích, proto je tato rostlina už po několik tisíciletí pěstována jako významná olejnina. Zároveň však semena obsahují prudce jedovaté alkaloidy ricin a ricinin. Pro užití v lékařství a farmacii se ricinový olej čistí a zbavuje jedovatých látek varem. Už požití několika semen může vyvolat silné otravy, které by se dětem mohly stát osudnými.

Také lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) obsahuje silný toxin. Záludné jsou jeho zářivě červené bobule, které lákají děti k ochutnání. I přes jejich ostrou chuť, která by je mohla odradit od požití životu nebezpečného množství, je jistější tyto jedovaté plody z keře raději včas odstranit. Totéž platí i pro lusky štědřence (Laburnum), atraktivního keře z čeledi bobovitých, který v květnu rozkvétá nádhernými hrozny žlutých květů.

Plody cesmíny ostrolisté (Ilex aquifolium) a bobkovišně (Prunus laurocerasus) nejsou sice tak prudce jedovaté, přesto však jejich požití může způsobit značné žaludeční potíže.

Tis červený (Taxus baccata) obsahuje téměř ve všech částech rostliny jedovatý alkaloid taxin. Jedinou nejedovatou částí je červený dužnatý míšek, který obaluje rovněž jedovaté semeno. Toto dužnaté oplodí je oblíbenou potravou ptáků. Kupodivu také fazole jsou v syrovém stavu mírně jedovaté. Fazolový salát proto připravujte výhradně z vařených lusků či fazolek, varem se jedovaté látky zneškodní.

Bolševník dvouletý (Heracleum mantegazzianum), až 3 m vysoká rostlina z čeledi miříkovitých, patří mezi nejnebezpečnější invazivní plevelné rostliny. Byla k nám zavlečena z Kavkazu a velmi silně se rozšiřuje samovýsevem. Šťáva bolševníku obsahuje látky, které rozkládají kožní pigmenty, takže už při mírném slunečním ozáření se na kůži velmi rychle tvoří bolestivé puchýře. Při přímém kontaktu s touto rostlinou se doporučuje ošetřit postižené místo proudem vody a natřít je opalovacím krémem s vysokým ochranným faktorem.

Je důležité, abyste věděli, co ve vaší zahradě roste. Udělejte si se svými dětmi co nejdříve procházku po okolí a důrazně je upozorněte na možná nebezpečí v podobě jedovatých rostlin. „Jestli to budeš jíst, bude tě moc bolet bříško,“ tak zní obvyklé varování malým dětem, neboť každé malé dítě ví, co to je bolení bříška. Opatrnosti nikdy nezbývá, ale bylo by zbytečné likvidovat krásné, někdy dokonce chráněné rostliny pouze z obavy před možným nebezpečím otravy. Máte-li obavu, že dítě neposlechne, můžete nebezpečnou rostlinu dočasně obehnat plůtkem, který lze později zase odstranit.