Leucanthemum - kopretina

Kopretina - trvalka sezóny

Louka rozkvetlých kopretin na prahu léta. Nálada tohoto obrazu je mnohým z nás tak blízká, že nám po tváři samovolně přejde závan vedra a směsice vůní. Tenhle výjev se s námi táhne odvěkým sdělením prarodičů dětem, slovy mezi přáteli i mezi milenci. Kvítek, který od časů starověku dal výtvarný předobraz slovu „kytka“. Kouzlená ve své jednoduchosti, prostá, čistá a ve své křehkosti nenapodobitelná. Možná se někomu zdá kopretina rostlinou dávné minulosti. Historie se ale zdárně opakuje a je dobré prozradit veřejné tajemství: „přichází doba kopretin...“

Dnešní latinské pojmenování kopretiny zní Leucathemum, původem z řečtiny. Jde o prostý popis „bílý květ“. Nejstaršími vyobrazeními jsou fresky ve starověkých vilách. Platil pro ni původně řecký výraz „margaretis“, které značí odedávna perlu. Coby „margarita“ přešel pojem do latiny a následně do všech románských jazyků. Srovnání květiny s perlou přineslo později i užití v podobě ženského jména Marguerite, Margareta nebo i české Markéta.

V našich končinách se ale kopretinám neříká „markétky“, alespoň prozatím. Kdysi se „margaretky“ nazývalo jejich příbuzenstvo z rodu Chrysanthemum. Kopretině se ale říkávalo i matečník nebo chudobka, vždy s přídomkem „větší“.

A jak je to s tím „má mě rád, nemá mě rád“? Pomůže nám skvělý český zahradník Oskar Smrž, který ve svých Dějinách květin píše: „Známou je bílá kopretina jako orákulum lásky. Má méně lístků a větší než heřmánek nebo chudobička, takže se při otrhávání jich dříve k výsledku dochází. Květ, který Markétka v Goethově Faustu otrhává, tázajíc se kvítků, miluje mne, nemiluje mne, je naší kopretinou.“

Jaká je kopretina jako rostlina?

Naše domácí kopretiny Leucanthemum vulgare tvoří drobné trsy nesoucí menší kvítky ve velkých počtech. Bohatě se semení a vydrží na stanovišti velmi nedlouho. Dá se mluvit o krátkověké trvalce nebo dokonce dvouletce. Z Pyrenejí pochází druh Leucanthemum maximum, který je celkově robustnější vzrůstem i květy. Vydrží také na stanovišti déle, byť i zde se jedná o krátkověkou perenku. Od obou dvou dnes existují desítky kultivarů, vzniklé jejich selekcemi i křížením. Důraz je kladen nejen na velikost a pevnost květů, ale vznikla i řada plnokvětých kultivarů. Poslední trendy hledají nízké typy, krémovou barvu květu, pestrý list, úzké okvětní plátky nebo zelenavý střed. V našich zemích má šlechtění kopretin více než 80 let tradice a zejména kultivary ´Česká píseň´ a ´Sněhurka´ lze řadit mezi úspěšné.

Kde se jí daří?

Kopretina je v lučním společenstvu velmi nenáročná. Umí se volně přesévat a kvést celé roky. Pěstování jejich kulturních forem na záhoně je ale zážitek trochu z jiného soudku. Snesou plné slunce, běžnou zahradní zem, neškodí trochu vylehčit, nesnáší přemokření. Není pravdou, že chce vyloženě chudé stanoviště. Příliš mnoho dusíku ovšem vede k rychlejšímu stárnutí rostlin a někdy až k poléhaní květů. Klíčem k úspěchu je včasné rozdělení a přemnožení. Trs se snadno nechá v zimě vytahat mrazem a pokud zjara není rozsazen, podeschne. Vhodné je tento proces opakovat po třech letech. Pokud nám to terén umožňuje, můžeme rostliny i přisypat a dělit je až po pěti letech. Seříznutím po odkvětu posílíte jeho zopakování. Dělit je lze s úspěchem i během léta.

Kopretiny dobře vypadají v kombinaci se suchomilnými trvalkami. Celá řada z nich má sivý list, který bílé květy se žlutými středy pěkně odlehčí. Zkuste šantu, šalvěj, levanduli, rozrazil či ovsíř a kostřavu. Můžete s nimi ale vyrukovat i do klasického rabátka s pivoňkami, kakosty nebo kohoutky. U řady kultivarů lze počítat i s pozdním remontem, který umí pěkný lem pro vyšší trvalky pozdního léta.

Česká zahrádka bez kopretiny by byla jako píseň beze slov...