Phlox paniculata - plamenka latnatá

Rod plamenka (Phlox) je druhově velice bohatý. Domovinou nejvýznamnějších zástupců je Severní Amerika. Najdeme zde druhy floxů představující letničky (P. drummondii), skalničky (P. subulata, P. douglasii), ale hlavně celou řadu zástupců skupiny trvalek. Mezi nejvýznamnější druhy vysokých, v létě kvetoucích plamenek (floxů) patří: P. paniculata - do tohoto druhu se řadí téměř všechny současné odrůdy vysokých plamenek, souhrnně nazývaných Phlox paniculata - hybridy. Výška rostlin se pohybuje v rozmezí 60 - 180 cm. Kvete od července do září.

P. maculata - velmi časně kvetoucí, kvete ještě před P. paniculata. Má více stonků v trsu, lesklé, tmavě zelené listy a květní lata má protáhlý, až válcovitý tvar. Je celkově menší, jen kolem 45 - 90 cm a barva květů je bílá, růžová, popř. s nádechem do fialova.

Vznik kulturních odrůd

Šlechtění plamenek probíhalo již na konci 19. století, ale největší množství zajímavých odrůd je datováno kolem roku 1930 - 1960. Křížením vznikla velká škála odrůd, s rozličnými barvami a velikostmi květů, různým tvarem květní laty, různou výškou rostlin, apod. Barva květů u původních druhů byla především růžová, nafialovělá nebo bílá. Šlechtěním se získaly všechny možné barevné odstíny od bílé, růžové, červené, fialové, po téměř čistě modré, s výjimkou žluté. Vznikly také vícebarevné květy s odlišným středem - barevným očkem. Trend posledních let se přiklání ke šlechtění na rezistenci vůči chorobám a škůdcům. Novinkou v sortimentu jsou také odrůdy s velmi výrazně panašovaným listem, např.: 'Norah Leigh' (bílozelený list, růžový květ), 'Goldmine' (žlutozelený list, červený květ), 'Silvermine', 'Harlequin', a další.

Nároky na pěstování

Obecně plamenkám vyhovuje každá běžná zahradní půda, spíše vlhčí, bohatá na humus a dostatečně osluněné stanoviště či polostín. Plamenky nemají příliš rády vysoké letní teploty spojené s úpalem. V teplejších a sušších polohách dávají přednost přistíněným stanovištím. Nepotřebují výraznější přihnojování, i když zahradní kompost jim vždy udělá dobře. Po čtyřech až osmi letech na místě je dobré trs brzy na jaře celý vyjmout, rozdělit a opět vysadit. Přestože jsou plamenky velice odolné vůči chorobám a škůdcům, některé z těchto patogenů jim trochu ubírají na kráse a to především listové houbové choroby (padlí, skvrnitost listů, apod.). Ze škůdců se vyskytují háďátka škodící deformacemi na listech a stoncích.

Rozmnožování

Pokud nepotřebujeme velké množství rostlin, postačí nám běžné dělení trsů brzy na jaře, nejlépe v březnu, případně dubnu. Dále můžeme použít řízkování výhonů (stonkové řízky) v pozdně jarním a časně letním období (duben - červen).

Použití

Vysoké plamenky se hodí jak do volných trvalkových skupin, tak i do pravidelných záhonových výsadeb. Jejich velkou výhodou je nejen velká přizpůsobivost k danému prostředí, ale především dlouhověkost a nenáročnost na ošetřování. Celá rostlina působí esteticky trochu „těžším dojmem“ vzhledem k velkým listům, květům a kompaktnímu habitu. Je to velice vhodná dominanta jak samostatně, tak i ve skupině. Můžeme je kombinovat s dalšími běžnými záhonovými trvalkami jako je: Aster, Coreopsis, Delphinium, Helenium, Helianthus, Heliopsis, Hemerocalllis, Rudbeckia, Solidago, apod. Romantické a voňavé je spojení s pivoňkami. Můžeme je kombinovat v různých barvách nebo volit rostliny ve stejném tónu. Plamenky v průběhu vegetace výborně vyplní místa po odkvetlých pivoňkách. Vysoké vytrvalé plamenky lze také hezky doplnit v popředí nízkými plamenkami ze skupiny letniček.