Dlažby - cesty, cestičky, šlapáky

Cesty

Zpevněné cesty používáme tam, kde je předpoklad většího zatížení: při vjezdu do garáže, na odstavné plochy pro auta, v technickém zázemí. Jejich stavba je součástí stavby domu. My si pouze musíme pohlídat jejich velikost a začlenění do zahradní kompozice. Nezapomínejme na volbu materiálu, aby korespondoval s materiály, které budeme chtít použít na ostatních doprovodných stavbách v zahradě. Na místa, kam nezajíždíme denně, stačí nezpevněná cesta, zatravňovací dlaždice, případně pouze koleje pro auta.

Zahradní cestičky

Spojují jednotlivá místa v zahradě, která častěji používáme – zahradní domek, pergolu, bazén, odpočívadlo. Snažíme se je vést v plynulých křivkách po okraji trávníku, nikoli v přímkách přes trávník. Pokud jsou cestičky vhodně umístěny, plní i okrasnou funkci. Vedou nás po nejhezčích místech a zákoutích naší zahrady.

Tam, kde nechodíme tak často nebo nechceme narušit plochu trvalek nebo trávníku, používáme šlapáky. Ty můžeme vést i přes travnaté plochy, volně rostoucí keřové výsadby i přes trvalkové záhony.

Materiály pro komunikace na zahradě:

• Zámková dlažba – hodí se pro zpevněné cesty, velmi dobře se skládá, neladí však ke všem zahradním úpravám. Vhodným kompromisem může být i volba barvy, která například napodobuje staré cihly.

• Dalším vhodným a levným kompromisem jsou betonové dlaždice s oblázky (kačírkem) na povrchu.

• Kámen – velmi trvanlivý kámen je žula i rula, hůře se s nimi však pracuje. Používá se přírodní, neupravený. U žuly jsou velmi efektní žulové kostky.
Nejhezčí a nepřirozenější je vždy přírodní materiál. Proto doporučujeme cestičky z oblázků, drobného štěrku nebo přírodního kamene. Můžeme použít téměř každý kámen, nejlépe z našeho okolí. Nejvhodnější jsou kameny s vrstevnatou strukturou, které se dobře štípou. Jedním z nejpoužívanějších a nejpřirozenějších materiálů je pískovec. Snadno se s ním pracuje a je u nás velmi rozšířen. Dostaneme ho v barevných odstínech od světle žluté po šedivou. Musíme počítat s tím, že ve stinných polohách časem zelená od povlaku řas, dostává tím ale pěknou patinu. Dalším z příjemně působících kamenů je opuka. Její barva, v odstínech od krémové po žlutou, se nemění. Při jejím použití musíme být však opatrní, některé druhy se časem rozpadají.

• Dřevo je na cestičkách také velmi efektní. Před použitím je třeba jej impregnovat, mělo by být již nařezané na potřebnou míru. Po impregnaci by se neměl narušit jeho povrch. Nejlepší, ale poměrně drahou metodou je hloubková impregnace – tou se zabývají specializované firmy. Takto ošetřené dřevo má nazelenalou barvu a je možné jej mořit pouze tmavšími odstíny. Impregnaci samozřejmě můžete provést i sami. Na trhu je celá řada nátěrů, pouze životnost dřeva není tak vysoká jako při použití hloubkové impregnace.

• Velmi působivá je kombinace různých druhů přírodních materiálů.

• Jemné plastové zatravňovací dlaždice typu „včelí plástev“ používáme pouze na místa s mírným zatížením.

Výstavba cestiček, položení šlapáků

Zahradní cestička by měla navazovat na okolní terén, abychom po ní mohli bez potíží přejíždět zahradní mechanizací. Vyvýšené obrubníky se z uvedených důvodů již nepoužívají. Cestičky obvykle mívají šířku 60–120 cm, v menších zahradách by měly být užší, aby zbylo co nejvíce místa na zeleň. Důležitý je také jejich sklon. Na rovině je nejvhodnější oboustranný sklon, ve svahu jednostranný. Zajistíme tak odtok povrchové vody. Ukládání šlapáků se řídí stejnými principy jako výstavba cestičky, jen vrstva pod nimi nemusí být tak silná. Většinou stačí pouze pískové podloží. Nejjednodušším způsobem je pokládat je do již založeného trávníku. Před vlastním položením si vyzkoušíme rozteč šlapáků, aby se po nich pohodlně chodilo. Jejich obrys si vyznačíme a s určitou rezervou vyřízneme do trávníku. Výškově by měly být po položení cca 1 cm nad úrovní trávníku. Pokud jsou příliš nízko, časem zarůstají do trávy.