Ranunculus acer - pryskyřník prudký

Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Lidové názvy: blyskáč, blíšťačka, maslenka, mazaneček, masná buchta, hambous, kuří stopa, zarůšek, záhružka, zaružel, žerout
Popis: Je to vytrvalá, 20 až 100 cm vysoká bylina s krátce ukousnutým a ztlustlým oddenkem, z něhož vyrůstají četné postranní kořeny. Lodyha je vzpřímená, větvená, rýhovaná, slabě přitiskle chlupatá až lysá, naspodu dutá.

Přízemní listy řapíkaté, dlanitě 5-7klanné o úkrojcích 3dílných, s úseky zastřihovaně zubatými až rozdělenými v kopinaté cípy. Dolní lodyžní listy jsou podobné, s úkrojky čárkovitými až úzce kopinatými. Prostřední lodyžní listy jsou jednodušší, jinak však podobné přízemním listům, ale kratčeji řapíkaté. Nejhořejší listy jsou přisedlé a až ke spodu rozdělené v čárkovité úkrojky. Květy jsou žluté, 5četné, 20-24 mm velké v průměru, uspořádány v latě, květní stopky oblé, nerýhované, měkce chlupaté, kališní lístky ke koruně přitisklé, přitiskle chlupaté, nápadně lesklé koruny mají medník zakrytý čtvercovou šupinkou. Květ obsahuje četné tyčinky a také pestíky, jež se za plodu mění ve vejčitě okrouhlé, slabě smáčklé nažky, opatřené krátkým, skoro přímým zobánkem. Kvete od května do září.

Výskyt: Je doti hojný na vlhčích lukách, pastvinách, trávnících a jiných travnatých porostech z roviny až dosti vysoko do hor (v Alpách až 2530 m), preferuje půdy vlhčí, dusíkaté, hlinité. U nás se vyskytuje ve všech nadmořských výškách (max. na Sněžce). V Evropě zasahuje na severu až po 70° severní šířky, chybí v Portugalsku, na Sicílii, Krétě a dalších nejjižnějších oblastech Evropy, v Asii roste na celé západní Sibiři až po horní tok Jeniseje, druhotně také v Severní Americe.

Možnost záměny: Někdy by mohl být zaměněn s jinými druhy pryskyřníků, které se však liší zejména tvarem listů.

Upozornění: Pryskyřník prudký je rostlina jedovatá a čerstvý nemá být dobytkem zkrmován, u člověka způsobuje puchýře na kůži. Louky, kde se pryskyřník vyskytuje, skýtají méněcenné seno. Všechny části rostliny obsahují glykosidický lakton ranunkulin jako význačnou hořčinu, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin. Při sušení rostlin vzniká dimer anemonin, který již není jedovatý (proto seno obsahující pryskyřník lze zkrmovat). Dále jsou přítomny saponiny a další látky, žluté korunní lístky obsahují karotenoid flavoxanthin a další nejméně 4 xantofyly. Protoanemonin má silně dráždivé účinky, na pokožce a sliznicích vyvolává pálení, zčervenání, záněty, později puchýře, po jejichž prasknutí se tvoří pomalu se hojící vředy. Po vstřebání působí tlumivě na centrální nervový systém a způsobuje zástavu dechu. Po požití vzniká zánět dutiny ústní, žaludku a střev, objevuje se zvracení, kolikové bolesti břicha, podráždění ledvin, v nejtěžších případech se objevují závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení, poté se podávají léky na podporu tvorby hlenu nebo aktivní uhlí, velmi vhodné je přivolat lékařskou pomoc. Protoanemonin má silné antibiotické účinky, působí proti řadě mikrobů i plísním, v terapii se jej však nedá využít, protože v koncentracích, které vykazují tyto účinky, je zároveň toxický.

Na jedovatost upozorňuje i druhové latinské jméno (acer=ostrý, prudký) a české druhové jméno, které je odvozeno od staročeských slov „prysky" nebo „pryskýře", tedy po novu „puchýře". Rodové latinské jméno je odvozeno od slova rana=žába, poněvadž rostlina často roste na místech, na kterých se vyskytují žáby.