Deutzia - trojpuk

Vrcholící jaro charakterizují rozmanité druhy kvetoucích keřů. Mezi skutečně neobyčejně bohaté patří právě květy trojpuků (Deutzia). Keře u nás natolik zdomácněly, že vás možná překvapí jejich přírodní stanoviště ve východní Asii, na Filipínách, v Himálaji , ale také v Mexiku. Známe asi 50 opadavých druhů.

Oblibu trojpuků můžeme spojovat také s jejich nenáročností. Dobře rostou v každé normální živné půdě, upřednostňují středně těžké propustné půdy. Škodí jim přílišné sucho a přemokření. Sucho lépe snáší pouze D. scabra. Jinak v suché půdě snadno uvadají a shazují květy. V takové situaci trojpuky co nejrychleji zavlažte, abyste zabránili dalšímu poškození keře. Vyhovují jim slunečné polohy, dobře kvetou i v mírném polostínu. Světlé stanoviště je pro všechny druhy důležitou podmínkou růstu, ve stínu nejsou vzhledné a nekvetou. Zvonečkovité květy v bílých, krémových, růžových až purpurových tónech jsou uspořádány ve vícekvětých latách nebo vrcholících. Široká paleta odrůd a druhů vykvétá postupně od května až do července. Známe formy jednoduché i plnokvěté. Nejranější jsou nízké odrůdy. Vejčité až podlouhle kopinaté listy mají pilovitý okraj, jsou většinou různě sytě zelené a v různé míře drsně chloupkaté. Žlutavé olistění najdeme u Deutzia gracilis ´Aurea´. Přesto, že hlavním estetickým prvkem jsou květy, na zimní a předjarní zahradě nepřehlédneme ani starší výhony a kmínky. Rezavě šedohnědá kůra se u starších exemplářů v tenkých pásech odlupuje a hezky kontrastuje v odpočívající či zasněžené zahradě.

Právě výšková variabilita trojpuků umožňuje jejich využití od malých zahrádek až po robustní solitery nebo volné živé ploty, rostliny najdeme ve výškovém  rozmezí 0,7 až 4 m. Velmi dobře vyniknou také v menších jednodruhových skupinkách anebo jako společníci dalších, nejlépe postupně kvetoucích keřů. Textura keřů je vzdušná, místy až průhledná, neuspořádaná a působí lehce strnule. Trojpuky nepůsobí v zahradě těžce, ale také je nepřehlédneme.

Díky vitálnímu růstu starší rostliny pravidelně řezem mírně redukujeme a keře udržujeme průběžným odstraňováním starých větví světlé. Občas přidáme i řádné zmlazení. Větévky jsou na průřezu duté. Kořenový systém je poměrně mělký, ale bohatě rozvětvený. Ve velmi tuhých zimách mohou namrzat, ale po seříznutí dobře obrážejí a rychle znovu dorůstají. Nevysazujeme ji do podhůří a vysokých poloh.

Původní druh trojpuk něžný - Deutzia gracilis kvete bíle, můžeme se s ním setkat již v dubnu, používá se i k rychlení, nedorůstá ani 1 m. Krásná je zejména jeho odrůda Nikko, která je ještě nižší než původní druh. Hodí se proto do skalek i nejmenších předzahrádek. V našich podmínkách je choulostivější na pozdní jarní mrazíky. Přesto dal základ četným dalším křížencům. Trojpuk Lemoineův - D. x lemoinei má půvabné široké bílé květy, dorůstá kolem 1 m, roste vzpřímeně a je velmi otužilý. Kvete v červnu. Kříženec trojpuk zvrhlý – D. x hybrida má kolem 1,5 m, tmavší listy a výrazné růžové květy. Mezi jeho nejkrásnější odrůdy patří ´Mont Rose´, keř je velmi souměrný, větve má posléze mírně převislé a velké červenorůžové květy se vyznačují  tmavším nádechem. Vitální kříženec trojpuk skvělý - D. x magnifica má čistě bílé plné květy a mimořádně bohatě kvete. Dorůstá kolem 2,5 m. Nízký kříženec trojpuk růžový - D. x rosea má široce zvonkovité květy, uvnitř bílé a vně červené. Odrůda Carminea má bílý vnitřek doplněn karmínově červenou na straně vnější.

Mezi nejvzrůstnější patří trojpuk drsný – D. scabra (syn. D. crenata) , dosahuje v odrůdách 3 až 4 m, má tmavě zelené drsné a chlupaté listy a bohatě kvete v bílé nebo narůžovělé barvě v červnu až červenci. Z trojpuků nejlépe snáší sucho.

Často nás trojpuky překvapí ještě dalším kvetením na podzim. Trojpuky rostou poměrně rychle. Netrpí okusem zvěří ani charakteristickými chorobami nebo škůdci. Snášejí také znečištěné ovzduší. Jsou vynikajícími rostlinami jak do soukromých zahrad, tak pro veřejnou zeleň.