Magnolia - šácholan

Teplý vzduch, vůně vlhké půdy a stále delší dny, to jsou jasné známky nastupujícího jara. Slunce svými paprsky lechtá všechno živé a přináší lidem dobrou náladu a veselou mysl. V tuto optimistickou dobu rozkvétají jedny z nejnápadnějších a nejkrásnějších dřevin jara – magnólie. Většinou mají poměrně velké květy a jsou nesmírně dekorativní. Protože květy sadovnicky nejvyužívanějších magnólií se otevírají ještě před rašením listů, jsou přitažlivé i z větší vzdálenosti.

Tyto zvláštní rostliny mají i své originální české jméno – říká se jim šácholan. Nicméně, toto umělé slovo se moc neujalo a mnohem častěji se setkáváme s pojmenováním magnólie.

Magnólie jsou vývojově velmi staré rostliny, četné fosilní nálezy potvrzují jejich existenci již v počátečním období třetihor. Magnólie rostou ve volné přírodě zejména v oblastech střední až východní Asie a v severní Americe. Existuje přibližně 60-80 druhů, ale pro naše klimatické podmínky jsou vhodné jenom některé, pěstují se opadavé druhy a jejich kříženci. Nejčastěji se pěstuje Magnolia x soulangeana – šácholan Soulangeanův s velkými růžovobílými květy. Dále jsou vhodné: M. acuminata, M. denudata, M. fraseri, M. hypoleuca, M. kobus, M. liliiflora, M. macrophyla, M. x proctoriana, M. salicifolia, M. stellata, M. x slavinii, M. x thompsoniana, M. tripetala, M. x veitchii, M. x wiesneri. Nejčastěji se pěstují rostliny s růžovými a bělavě růžovými květy, dále purpurové a bíle. Nejméně častě jsou žluté (např. M. fraserii, kvete až při plném olistění. M. cordata kvete shodně s rašením). Listy mají různé odstíny zelené.

Magnólie, které se pěstují v našich zahradách a parcích kvetou brzo z jara, ale některé – například stálezelené druhy, které se pěstují v teplejších oblastech, rozkvétají až v druhé polovině léta. Naším největším zájmem jsou ale druhy a odrůdy, kterým se dobře daří v naších podmínkách. Pěstování magnólií je relativně jednoduchou záležitostí, ale nároky je rozhodně dobré znát, aby bylo naše snažení korunováno přiměřeným úspěchem.

Magnóliím se nejlépe daří v mírném polostínu nebo na slunci. V zastínění velmi málo kvetou. Potřebují ale vlhký vzduch a vlhkou, hlubokou a humózní půdu. Vhodný je přídavek rašeliny a kompostu. Měla by mít neutrální, nebo ještě lépe mírně kyselou reakci. Při vyšším obsahu vápníku se objevuje žloutnutí listů – chloróza. Nevyhnutnou podmínkou pro dobrý růst i zdravotní stav je propustná půda. Kořeny magnólií jsou dužnaté a v dlouhodobě zamokřeném prostředí snadno zahnívají. Znalost této vlastnosti je důležitá nejenom pro výběr lokality, ale také v případě přesazování starší rostliny. Přesazování starších magnólií je poměrně rizikové, proto se už při výsadbě snažíme vaší nové magnólii vybrat definitivní místo, které bude vyhovovat vám i rostlině. V případě, že musíme přesazovat starší rostlinu, přistupme k tomuto úkonu v předjaří, v období, kdy rostliny ještě nemají listy. Při přesazování postupujeme opatrně, aby zemní bal kolem kořenů zůstal co nejkompaktnější. Mladé rostliny v prvních letech po výsadbě chráníme proti namrzání. Osvědčila se zimná nastýlka listím, kterou zjara částečně zapravíme do půdy a hnojíme uleželými organickými hnojivy, uvítá zetlelý hnůj. Kořeny jsou mělké, nikdy magnólie razantně nekypříme.

Optimální místo pro výsadbu by mělo být v mírném polostínu nebo na slunci, ale chráněné od severních větrů i chráněné od přímého slunečního úpalu, zejména v zimních měsících a v předjaří. Hlavně mladé rostlinky můžou být citlivé na popálení mladých listů silným jarním sluncem. S přibývajícím věkem magnólií klesá jejich citlivost ke klimatickým výkyvům i nízkým teplotám. V souvislosti s vyšší vlhkostí vzduchu nemusíme mít zbytečné obavy. Magnóliím obvykle postačí typické mikroklimatické prostředí v každé běžné zahradě. Nevhodné jsou ale zejména situace, kdy jsou rostliny vysazené u zpevněných betonových či asfaltových chodníků, v bezprostředné blízkosti parkoviště nebo v okolí velkých zděných ploch. Agresivní sálavé teplo vycházející z těchto povrchů může magnóliím poměrně významně uškodit. Důležitým kritériem výběru místa pro magnólie je prostor. Většina druhů a kultivarů v běžné nabídce se vyznačuje široce rozložitým růstem. Mnoho magnólii může dorůst do šířky 4-5 metrů. Magnólie všeobecně nemají rády řez. Jejich regenerační schopnost je malá a hrubší zásah může natrvalo poškodit estetickou hodnotu rostliny. Proto vybíráme místo tak, aby magnólie mohly nerušeně růst do své skvělé krásy. Jestli nemáme dostatečné prostory a přitom chováme k těmto rostlinám vztah více než srdečný, můžeme použít druh Magnolia stellata s půvabnými bílými hvězdicovitými květy, který je ze všech běžně dostupných druhů jako jediný vhodný pro své malé rozměry a kompaktní vzhled do předzahrádek i malých zahrad.

Magnólie jsou výrazné solitéry, vyniknou nejlépe v trávníku a na pozadí temných jehličnanů (například tis). Mohou se vysazovat i v malých volných skupinkách. Dáváme je na frekventovaná místa, kde si vychutnáme pohledem jejich krásu.Vysazujeme je od nížin po vysočiny. Nepatří do chladných a syrových poloh. Chorobami a škůdci prakticky netrpí.