Pnoucí růže - climbery, ramblery (1)

Každou zahradu promění pnoucí růže v kvetoucí zázrak. Krásnou podívanou poskytují rozkvetlé ploty, pergoly, branky, altánky, zdi, sloupky, staré kašny, sochy i přestárlé stromy obtočené rozkvetlými výhony růží. Keře pnoucích růží přetvoří zahradu v umělecké dílo, které se každý rok promění.

Pnoucí růže na rozdíl od jiných popínavých rostlin nemají úponky či příčepivé kořínky, kterými by se přichytily na opoře. V lese se vytahují za sluncem háčkovitými ostny. Na zahradě je však musíte k opoře vyvazovat. Při nákupu se informujte, zda pnoucí růže, již jste si vybrali, rozkvétá jednou či vícekrát za vegetaci a do jaké délky dorůstají výhony pnoucí růže v dospělosti.

Původ pnoucích růží je mnohem jednodušší než u čajohybridů. Většinou jde o křížence druhé nebo třetí generace. Mezi prarodiče patří Rosa wichuriana, R. sempervirens, R. multiflora (syn. R. polyantha) a skupina již prokřížených starých růží známých pod jménem noisetky. Během šlechtění jsou vybírány růže s dlouhými, bohatě kvetoucími výhony, které se očkují na silně vzrůstnou podnož.

Časem bylo vyšlechtěno mnoho odrůd, které se pro snadnější orientaci rozčleňují do skupin podle různých hledisek (růstu, vůně, četnosti kvetení, odolnosti vůči mrazu apod.). Systémů třídění je několik. Jedno třídění rozděluje pnoucí růže na climbery a ramblery. V některých tříděních se dělí na další podskupiny.

Ramblery mají řídké, měkké, tvárné výhony. Snadno se ohýbají podle pevných, různě tvarovaných opor, například loubí, bran, pergol či mřížoví besídek a stěn domů. Jejich výhony dosahují délky až několika metrů – například u ’Kiftsgate’ dorůstají délky až 10 m. Jsou-li vysazeny ke stromu, vytvoří vlastními šplhacími prostředky – ostny celistvý plášť utkaný z listů a květů. Pro takové neobvyklé partnerství jsou vhodné třeba staré ovocné stromy. V červnu překvapí „druhým kvetením“. Většina ramblerů kvete jen jednou v roce, ale neobyčejné množství květů tento nedostatek vyvažuje.

Climbery mají silné výhony, kterým stačí jedna až dvě opory, větve přirozeně klesají do stran bez vyvazování (a na nich tvoří květonosný obrost). Mají jednoduché i plné květy. Většina odrůd opakovaně kvete na úkor růstu. Kvetou ve dvou vlnách, v červnu a v září. Obvykle dosahují výšky 2 - 3 metrů. Climbery velkokvětých růží (například ’Super Star’) u nás silně promrzají. Naši zimu a předjaří špatně snášejí také pnoucí růže žluté barvy a odrůdy climberů a ramblerů původem z teplejších oblastí Evropy a z Kalifornie.

Pnoucí růže vyžadují slunce, ale celodenní úpal jim škodí

Pro pnoucí růže je důležité místo na slunci. Jsou-li vysazeny u domovní zdi, nejvhodnější orientace je na jihovýchod nebo jihozápad. Na jižní zdi se keře růží přehřívají, oslabují a pak jsou náchylnější k chorobám a škůdcům. Pnoucím růžím nesvědčí mokré půdy.

Pnoucí růže podněcují fantazii každého majitele zahrady. Jejich výhony se více či méně (podle odrůdy) ochotně podvolí různému tvaru opory. Kovové či dřevěné konstrukce ve tvaru oblouků, věží, sloupků či různých mříží pomohou na zahradě vytvořit rozmanitá zákoutí, loubí, špalíry a růžové brány. Zahradní domek se díky nim promění v tajuplný zámek. U vchodu do domu voňavé květy přivítají všechny příchozí.

Pnoucí růže se dobře kombinují s některými dalšími popínavými rostlinami, především s velkokvětými plaménky. Hvězdicovité sametové květy plaménků co do krásy nezaostávají za růžemi. Společně propletené vytvářejí snové, barevně i tvarově atraktivní kombinace. Bílé pnoucí růže jsou krásné ve společnosti vytrvalých hrachorů s jemně fialovou barvou. Keři bujné pnoucí růže také sluší sousedství vyšších straček, bohyšek, turanů, hvězdnic či plesnivky.