Juglans - ořešák

Ořešáky patří do čeledi ořešákovitých (Juglandaceae), který má přes 25 druhů. Areál původního rozšíření je po celé severní polokouli v celém teplém mírném a subtropickém pásu a zasahuje také do horských oblastí pásu tropického.

Nejvíce druhů se vyskytuje v severní Americe a ve východní Asii. Jde o rostlinný druh, který pro vyzrání svých plodů vyžaduje dlouhé a teplé vegetační období. Proto se u nás hodí spíše do teplých, nížinných oblastí. Ve vyšších oblastech je nutná výsadba do chráněných míst a používat místní, otužilejší druhy. Častěji než v zimě jsou ořešáky poškozeny mrazy na jaře, kdy vyrašené větve namrznou pozdními jarními mrazíky.

Ořešáky jsou velice vzrůstné a dlouhověké stromy, které se do malých zahrádek moc nehodí, protože starý, vzrostlý ořešák zabere hodně místa. Ořešáky vytváří dlouhý kůlový kořen, který později sílí a rozrůstá se do stran. Díky tomu dokáže dobře čerpat živiny i z větších hloubek. Nejhustěji ovšem zakořeňuje ve svrchní části do hloubky jednoho metru.

Ořešáky se dobře množí převážně semeny, které jsou dobře klíčivé. Semena jsou po okolí ořešáku rozšiřována díky drobným lesním zvířátkům a ptactvu, které si vytváří podzemní zásobárny. Na jaře pak část nespotřebovaných semen vyklíčí a vyrostou tam nové stromy. Ořechy k vyklíčení potřebují dvouměsíční stratifikaci, nejlépe doma v ledničce. Ořechy stratifikované venku na záhonech totiž bývají často konzumovány myšmi. Takto vzniklé semenáče si ale často nepodržují vlastnosti matečních stromů a také déle nastupují do plodnosti. Proto se semenáče očkují, aby se vyšlechtěné vlastnosti uchovaly.

Ořešáky patří mezi prastaré kulturní ovocné dřeviny a proto je dnes tolik rozšířený. Zajímavostí je, že listy ořešáků produkují chemické látky, které za deště stékají s vodou do půdy a zpomalují růst jiných druhů rostlin. Dále kořeny ořešáků produkují látky, které mohou být toxické pro část rostlinných druhů, které pak mohou i odumřít. ( Říká se tomu alelopatie, vůči které jsou některé keře imunní, např. černý bez, hlošina, rybízy ... chce to experimentovat. Slivoně jsou např. alelopatii ořešáku odolnější než jabloně. Některé ořešáky alelopatické téměř nejsou, liší se strom od stromu. Pozn. J. Svoboda)