V letních měsících se naše zahrada musí mnohdy vyrovnávat s až příliš pálícími slunečními paprsky. Při boji o přežití a především chceme-li, aby se rostlinám na zahradě dařilo, jí proto musíme účinně pomáhat správnou zálivkou. Neuvážené zavlažování může vést ke smutným výsledkům.
Jak zalévat s rozumem...
Rok co rok nás slunce v letních měsících překvapuje svým velkým žárem, který rozpaluje nejen naše hrdla, ale i naši kvetoucí zahradu. Nepoddajné horko vysaje ze země veškerou vláhu a může tak přivodit úplnou zkázu naší namáhavě vysázené zahradě. Proto bychom na ní neměli nikdy zapomínat, i když nás to mnohem více táhne k lenošení u vody. Rostliny potřebují v parných letních dnech, kdy jeden čtvereční metr půdy s průměrným porostem ztrácí zhruba čtyři litry vody denně, naši maximální péči.
Příprava na vedra
Na nedostatek vody můžeme rostliny určitým způsobem připravit. Před výsevem či výsadbou rostlin na jaře je vhodné do půdy přiměřené množství organické hmoty, která je schopna vláhu absorbovat a uchovávat ji delší dobu. Navíc je třeba zásadně vysazovat do půdy dostatečně zavlažené, tedy provlhlé do hloubky alespoň 20 cm (snadno se o tom přesvědčíme při zarytí rýčem). Ke konci jarního období je dobré půdu kolem rostlin pokrýt slabou vrstvou mulče, například vlhkou rašelinou, drcenou stromovou kůrou, listovkou nebo kompost, které brání rychlému odpařování vody z půdy. K mulčování lze použít také posekanou trávu, nastýláme ji však jen v tenké vrstvě a občas ji prohrábneme, aby neplesnivěla. Rozhodně se však k nastýlání nehodí tráva ze zapleveleného či herbicidy ošetřeného trávníku.
Půda pod mulčem zůstane v suchém období vlhká a v horkých dnech se nepřehřívá. Velmi špatně se pod ním daří plevelům a zároveň nastlaná hmota obohacuje půdu humusem a je zdrojem blahodárných živin. Důležité je zapamatovat si jedno z důležitých pravidel mulčování - nikdy nenastýláme až ke stonkům, neboť kořenový krček by mohl pod vlhkou hmotou uhnívat. Mulčování nemají příliš v lásce letničky. Na podzim nastlaný mulč zapravíme vidlemi do vrchní vrstvy půdy (3 cm) nebo jej vyhrabeme.
Kdo trpí nejvíce
V případě dlouhotrvajících veder, kdy do studen přibývá vody jen poskrovnu či mnohde obecní úřady vyhláškou omezí zavlažování zahrad, je dobré vědět, které rostliny trpí nejvíce. Při zalévání bychom měli vždy dát přednost rostlinám nedávno vysazeným (před 4 - 6 týdny) a trvalkám, keřům a stromům, které jsme vysadili před jedním až dvěma roky. Suchem velmi trpí také rostliny do vzdálenosti 60 cm od domu (popínavky) a rostliny pěstované ve venkovních nádobách. Nikdy bychom neměli opominout rostliny s mělkým kořenovým systémem (patří mezi ně i větší stromy a keře, jako bříza nebo rododendrony) a květiny v půdě, která je písčitá nebo má málo humusu. Svůj příděl vody by však občas měly získat i rostliny s hlubšími kořeny ( například růže), neboť je známo, že i hluboko kořenící rostliny bez zálivky mnohem hůře rostou a mají kratší dobu květu. Vzrostlé stromy a keře si s letními vedry umí mnohdy poradit díky svým hlubokým a široce plošně rozprostřeným kořenům.
Střídmé a blahodárné povzbuzení
Někomu možná přijde zbytečné zabývat se detailně tak běžnou činností, jakou je zalévání, ale i při něm je nutné používat rozum. Je poměrně velkým uměním zalévat ve správnou dobu, správným způsobem a správným množstvím vody.
Obecně se dá říci, že bychom měli zalévat buď brzy ráno, nebo pozdě večer, kdy slunce tolik nepálí. O stavu vysušení půdy nám více může prozradit zhruba deseticentimetrový vryp do země malou zahradní lopatkou. Jestliže je půda do této hloubky suchá, je na čase poskytnout rostlinám zálivku. Velkou chybou mnoha zahrádkářů je pravidelné, každodenní, avšak střídmé kropení. Rostlinám mnohem více prospívá vydatná (5 - 20 litrů na metr čtvereční ) zálivka jednou za několik dní. V případě malých, často opakovaných dávek se totiž voda nedostane do hloubky, zůstane na povrchu, odkud se velmi rychle odpaří. Jen semena plevelů začnou spokojeně klíčit. Navíc si rostliny vytvoří kořenový systém mělko pod povrchem půdy a snadno potom vymrzají nebo usychají.
