Rok s cibulovinami - předjaří

První květy

V chladných a ponurých zimních měsících jsou něžné květy cibulovin první ohláškou blížících se vlídnějších časů.

Ikdyž působí křehounce, jsou první cibulnaté a hlíznaté květiny roku odolné. Jinak by ostatně nepřežily drsné podmínky, které jim příroda uchystala: musí prorazit sněhovou pokrývku, snést teploty hluboko pod bodem mrazu a vyrovnat se s krátkým, tmavým dnem. Přesto spíš než silou okouzlují něžnou krásou. Bylo by škoda nevysadit některého z prvních poslíčků jara. Tím spíš, že pro tyto pestré květiny se najde místo i v té nejmenší zahradě. Četné časně kvetoucí cibuloviny a hlíznaté rostliny také rychle a snadno zplaňují. To znamená, že se rostliny šíří samovýsevem nebo tvorbou dceřiných cibulek. Díky tomu mohou za několik let vytvořit bohaté koberce květů. Nejlépe se to daří talovínu, dymnivce plné (Corydalis solida), sněžence a bramboříku. Ideální je polostinné stanoviště před keři nebo pod stromy. Chcete-li se po podobném koberci jednou procházet, zasaďte tyto cibuloviny na podzim mezi později na jaře rašícími trvalkami, jako jsou bohyšky nebo čechravy. Mezi nimi mohou po odkvětu listy cibulovin pomalu vadnout, až nakonec zmizí, aniž budou působit rušivě.

Opravdovým milovníkem slunce je šafrán. Zasaďte hlízy v malých skupinách do slunného trávníku. Vypadá to pěkně a navíc se při sekání trávníku můžete skupině šafránů snadno vyhnout, dokud mají zelené listy.

K náročnějším cibulovinám patří časně kvetoucí kosatce, například kosatec Danfordové (Iris danfordiae) a fialově kvetoucí kosatec síťkovaný (Iris reticulata). Půdu po květu udržujte suchou, například zapracováním písku. Cibule však také můžete vyjmout, uskladnit v suchu a v říjnu zase zasadit.