Camellia japonica - kamélie japonská

Kamélie jsou stálezelené keře nebo malé stromy. U nás pravidelně rozkvétají v zimě. Pocházejí z východní Asie, v přírodě roste asi 80 druhů. Kamélie nesou jméno po brněnském rodákovi, botanikovi a lékárníkovi J. Camelovi, který působil na Filipínách. Konkrétní druh slavící návrat do našich bytů a zahrad je kamélie japonská (Camellia japonica), velmi blízká příbuzná čajovníku. Pochází z Koreje, Japonska a severní Číny.

Sbírání kamélií bylo v 19. století zálibou šlechty, ale i představitelů jiných majetných vrstev. Pro kamélie se stavěly zvláštní skleníky nebo se kvetoucí rostliny používaly k výzdobě zimních zahrad. Patřily také k tradiční výzdobě plesových oděvů. Jedinečným dokladem slavné éry kamélií je sbírka udržovaná v zámeckém zahradnictví v Rájci nad Svitavou. Později kamélie patřily k důležitým tržním květinám. Až paneláková éra kaméliím u nás nepřála, nevyhovuje jim přetopený a suchý interiér. V posledních letech jsou znova vyhledávanými květinami.

Vytvářejí podle stáří různě vysoké keříky, celoročně ozdobené lesklými temně zelenými kožovitými listy. Světle šedá kůra větévek a kmene je hladká. Jednoduché nebo plné květy v barvě od čistě bílé přes růžovou až po sytě červenou, případně květy dvoubarevné, se objevují v období od pozdního podzimu do začátku dubna. Podle odrůd mívají velikost až kolem 12 cm. Kamélie jsou krásné a náročné. Citlivě reagují na všechny prudší změny v osvětlení, teplotě i vlhkosti. Světla potřebují dostatek, ale musíme je chránit před slunečním úpalem. Optimální je světlo rozptýlené a lehký polostín. Patří mezi víceméně chladnomilné rostliny. V zimě snášejí dobře i teploty kolem nuly, vhodné je rozmezí 5-15 ºC. Krátkodobě snesou teploty až -6 °C, ale nesmí se pak prudce oteplit. Optimální je vyšší vzdušná vlhkost, kyselejší substrát (pH 4,0-5,4, např. pro azalky) a zálivka měkkou vodou. V době květu a zjara zaléváme hojně, v létě (VI – VII) mírně, od podzimu do květu zase zálivku poněkud zvýšíme. Rostliny nikdy nenecháme zcela přeschnout! Snížení zálivky a vzdušné vlhkosti na počátku léta podpoří vysokou násadu poupat. Mladé rostliny přesazujeme každé dva až tři roky, starší ve větších intervalech. Vhodná doba je na jaře po odkvětu. Nová nádoba bude jen nepatrně větší a neporušíme kořenový bal. Tvarovací řez většinou nepotřebují. Starší nevzhledné exempláře můžeme řezem zmladit, pak je ale dobře zaléváme a hnojíme, pokud znova neobrostou. Starším rostlinám prospěje, když je od června do příchodu přímrazků letníme na přistíněném místě v zahradě nebo na balkoně.

V teplém interiéru můžeme kamélie také pěstovat, ale vyžadují větší péči, jinak mají méně pěkný vzhled a menší násadu poupat, hůř nebo kratší dobu kvetou. Nedáváme je nad radiátor, pravidelně rosíme listy, nepřesouváme je a více zaléváme. Nejčastěji se na kaméliích vyskytují poruchy růstu a kvetení po náhlých změnách prostředí, při nedostatku světla, přehnojení minerálními hnojivy, suchém vzduchu. Z chorob se vyskytuje virová skvrnitost (žluté skvrny na listech případně květech), různé černě povlaky a puklice.