Keře a kompozice zahrady (2)

Svída krvavá (Cornus sanguinea), svída bílá (C. alba) a svída výběžkatá (C. stolonifera), jsou 3--5 metrů vysoké keře s bílými květy a s modrobílými i černými peckovičkami.

U svídy bílé jsou v zimě krásně červeně zbarveny mladé pruty, a proto se nejčastěji využívá. Svídy dávají přednost slunnému stanovišti. Svída krvavá je nenáročná a hodně se využívá při rekultivacích.
Líska (Corylus). Uvádíme ji proto, že šlechtitel Jiří Vlasák z Lysé nad Labem získal mezidruhového křížence Corylus intermedia - Bohemianus, Bonus Alfa F2, který je velice krásný a úžasně plodný. Oříšky dozrávají ve velkých hroznech. Keř je až desetkrát plodnější než jiné odrůdy lísky.

Skalník (Cotoneaster). Ke středně velkým keřům patří skalníky mnohokvětý, puchýřnatý a rozkladitý. Ostatní skalníky jsou nižší nebo poléhavé. Krásu kvetoucího skalníku dokládá snímek, o další velký efekt se starají krásně červené plody. Dozrávají ve velkém množství a zdobí keř dlouho do zimy. Skalníky vysazujeme na slunné místo se sušší vápenitou půdou.
Ruj vlasatá (Cotinus coggygria). Rozložitý, až 3 metry vysoký keř. Krásné jsou po odkvětu chmýřité vlasaté laty. Vysazujeme ji na slunné místo do propustných vápenatých půd. Krásná solitera se zvláštním efektem. U kultivaru ´Royal Purple´ umocní krásu ještě po celou vegetaci červené listy.
Čilimník (Cytisus). Nejčastěji se pěstuje janovec metlatý (Cytisus scoparius). Keř vysoký až 1,5 metru. V přírodě roste ve velkých skupinách, v zahradách se pěstují kultivary. Typické, krásně žluté květy, kultivary i v jiných barvách. Vyžaduje lehčí kyselé půdy. Trojpuk (Deutzia) má krásné bílé nebo narůžovělé zvonkovité květy. Vyhovují vyživnější, lehce propustné půdy. V tuhých zimách často celý keř zmrzne, ale obrazí. Namrzlé větvičky musíme rovněž hluboko seříznout. Vhodný na chráněné místo.
Brslen (Euonymus). Dorůstá do výšky 2--4 metry. Zvlášť zdobný je na podzim, kdy se listy a tobolky vybarvují do krásné červené barvy. Keře vhodné do polostínu a vlhčí půdy.
Zlatice (Forsythia). Krásný keř kvete brzy zjara. Nejčastěji se pěstuje zlatice převislá (F. suspensa) a hlavně zlatice prostřední (F. x intermedia). Dosti často se nazývá zlatý déšť, ačkoli toto označení patří jinému keři a sice štědřenci odvislému (Laburnum anagyroides), což je vysoký, vzpřímený keř s květenstvím dlouhým až 20 cm. Kvete v květnu.
Rakytník (Hippophae). Mnohokrát popsaný a vychválený keř. Neroste sice uspořádaně, ale samičí rostliny plodí velké množství krásných oranžových peckoviček s velkým množstvím vitamínu C a dalších látek. Předními léčiteli je šťáva považována za nejlepší prevenci chřipky a jiných chorob. Vyžaduje slunné místo. Kupujeme vždy jednu samčí na několik samičích rostlin. Peckovičky drží pevně na větvích až do zimy a ojíněné působí velice efektně.
Cesmína (Ilex). Stálezelený keř vysoký až 5 metrů. Typické jsou kožovité, lesklé, ostnitě zubaté, velké listy. Zdobné jsou plody, červené peckovičky, které vydrží na keři až do zimy. Prospívá na výživných, mírně vlhkých půdách, v chráněném, polostinném stanovišti.
Mamota (Kalmia). Spolu s pěnišníky patří k nejkrásněji kvetoucím stálezeleným keřům. Má podobné nároky jako pěnišníky.
Kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis). Dostává svému přívlastku. Je to opravdu krásný, 2--3 metry vysoký, bohatě kvetoucí keř. Květy jsou světle růžové. Prospívá na slunci a ve výživné půdě. Je otužilejší než podobná a efektnější vajgélie. Je to jeden z nejcennějších okrasných keřů.
Pustoryl (Philadelphus), "jasmín". Známé keře s bílými vonnými květy v hroznovitých květenstvích. Kvetou počátkem léta. Další velice cenný keř, který kombinujeme s vajgéliemi a s velkolistými dřevinami.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea). Malebný, trnitý, 2--3 metry vysoký neopadavý keř. Má bílé, hlohu podobné květy. Nejkrásnější jsou podzimní a zimní větve hustě osazené červenými malvičkami. Nenáročný keř.
Tavolník (Spiraea). Nižší husté keře, které kvetou podle druhu na jaře: S. x arguta, S. x vanhouttei, což jsou známé keře s bohatstvím drobných bílých kvítků, takže vypadají jak sněhová koule, a v létě: S. x bumalda, S. japonica, S. albiflora a další.
Škumpa (Rhus). Je to menší stromek, ale často se využívá i v keřové formě. Pěstujeme ji na slunném místě a v lehčí půdě. Krásná, efektní dřevina. Podrůstá a je třeba jí v tom bránit.
Pámelník (Symphoricarpos). Nižší keř s trubkovitými zvonkovitými květy a ozdobnými bobulemi. Nenáročná dřevina, která snese i špatné půdy, slunce i stín. Musí se občas prosvětlit a zmladit. Zvlášť vhodný keř na svahy.
Vajgélie (Weigela). Krásně kvetoucí keře s rozkleslými větvemi, vysoké 2--2,5 metru. Kvetou bohatě v květnu, červnu a někdy i částečně koncem léta. Vyžadují dobré, propustné půdy, vláhu, slunce a polostín. Vhodné pro příznivější nižší polohy.
Kalina tušalaj (Viburnum lantana) je keř vhodný do teplých oblastí s vápenitou půdou. Široce rozložitý keř vysoký 3--4 metry. Květy jsou bílé, plody červené, později černé, zdobné. Nenáročná dřevina, která prospívá i v suchém místě.
Kalina obecná (Viburnum opulus). Keř vysoký 3--4 metry, vhodný do vlhčích půd. Plochá, bílá květenství následují červené, zdobné peckovičky. Nabízena v různých odrůdách, nejčastěji ´Roseum´ - "sněhová koule". Kromě uvedených keřů se ještě v zahradních výsadbách využívají desítky dalších keřovitých dřevin.