Abies concolor - jedle ojíněná

Jehličnany pro vánoční čas | Více než 40 druhů jedlí roste na přírodních stanovištích v severním mírném pásmu, v severní Africe a Himaláji. Na stanoviště jsou náročnější než smrky a borovice. Vyžadují živné, hlubší a přiměřeně vlhké půdy. Pro svůj pyramidální pravidelný růst a výrazné husté jehlice patří k nejpůvabnějším jehličnanům zahrad.

Jedle ojíněná pochází ze Severní Ameriky, je rozšířena od jihozápadní části USA až po severní Mexiko. Má přísně kuželovitý tvar a husté větve, skoro vodorovně postavené a v dolních patrech mírně splývající. Základní výška se v dospělosti pohybuje v rozmezí 25-30 (40) m. Nižší je např. kultivar ´Wattezii´ nebo ´Variegata´, nepřesáhnou 15 m. Celkově působí velmi pravidelně a hustě. Navíc se u jedle ojíněné setkáváme s příjemně hrubým až kartáčovitým vzhledem. Mezi jedlemi vyniká délkou srpovitě zahnutých jehlic, které dorůstají 4- 6 cm. Jehlice jsou u základního druhu po obou stranách stříbřitě modrozelené. Dospělé stromy téměř pravidelně rodí široce válcovité šišky s tupým koncem, které vzpřímeně stojí na větvích. Zpočátku bývají nazelenalé. Stromy zdobí od počátku podzimu. Kmen je rovný, poměrně tlustý, se světle šedou kůrou. Kořenový systém je pevný s centrálním kůlovitým kořenem a bohatými postranními kořeny s vlášením.

Nároky na pěstování

V dospělosti vyžaduje   slunečné stanoviště a dostatek volného prostoru, aby mohly volně růst mohutné větve. Mladé jedle dobře snesou přistínění. Především po výsadbě je chráníme před prudkým slunečným úpalem. Půdu potřebuje dostatečně živnou, dobře propustnou a přiměřeně vlhkou. Optimální je mírně kyselá s dostatečnou zásobou humusu, i když A. concolor jako jeden z mála jehličnanů snese i půdy s obsahem vápníku. Roste i na štěrkovitých půdách, ale musí mít dostatečnou zásobu vláhy. Předpokladem zdárného růstu je trvale vyšší vzdušná vlhkost. Nedaří se jí v půdách lehkých, suchých a na větrném stanovišti. Nesnese ani vysokou hladinu spodní vody. Vyžaduje polohu chráněnou proti větru. Je zimovzdorná, patří mezi nejotužilejší jedle. Nejvhodnější dobou pro výsadbu do volné půdy je předjaří, těsně před rašením nebo současně s ním. Případně můžeme vysazovat i počátkem podzimu. Dbáme, aby rostliny měly neporušený kompaktní kořenový bal. Rostliny v kontejnerech sázíme po celé vegetační období, musíme však pečlivě zajistit dostatečnou závlahu, vzdušnou vlhkost a v horkých dnech přistínění proti slunci. Také stromky po výsadbě bráníme zástěnou proti vysušujícímu větru. Zejména na malých plochách a při nedostatečné sněhové přikrývce zaléváme i v zimě. Mladé výsadby vždy chráníme proti okusu zvěří. Jedle nikdy netvarujeme řezem, způsobili bychom nevratné poškození koruny.

Použití

Jedle ojíněná roste nejlépe na vysočinách a v podhůří, ale při správné péči dobře prospívá i v teplých nížinách . Uplatní se nejlépe jako solitéra ve velkých zahradách. Může růst také na okraji skupinky tmavších jehličnanů. Je výbornou kulisou rozmanitým keřům, dominantou za trávníkovými plochami, vyššími trvalkami a pod. Jako jedna z mála jedlí se A.concolor hodí i do měst a průmyslových oblastí, dobře odolává exhalacím, na které jsou jiné jedle háklivé. Do malých zahrad a na skalky se hodí A. concolor ´Compacta´, má stěsnaný až nepravidelně keřovitý vzrůst, modravě ojíněné jehlice, roste mimořádně pomalu a dorůstá po řadě let do konečné výšky do 0,75 až maximálně 1,5 m. Sloupovitý vzrůst zase nabízí kultivar ´Fastigiata´.

V řadě kultivarů a variet najdeme i odlišně zbarvené jehlice : jedle ojíněná ´Aurea´ a ´Wattezi´ mají jehlice žlutozelené, ´Argentea´ stříbřitě bělavé, ´Variegata´ má jehlice bělavě zelené a ´Violacea´ sivé.

Na vánoční výzdobu používáme rostliny v kontejnerech a stavíme je v chladných prostorách a do zádveří nebo na terasu. Nehodí se do vytopených obytných prostor. Zde se rozbíhá záhy vegetace a po opětovném přenesení do chladu často dochází k výraznému poškození dřeviny.

Použijeme-li jakýkoliv jehličnan v kontejneru, nejen jedli, pro výzdobu bytu, vydrží nám dlouho, ale pak musíme postupovat velmi opatrně.
Po svátcích stromek z místnosti nikdy nedáváme přímo ven. Uschováme jej na světlém chladném místě a pravidelně zaléváme, nesmí přeschnout. Teplotu můžeme postupně snižovat až k nule. Na počátku jara strom vyneseme ven. Když strom musíme dát ven dříve, vždy přidáme důkladnou přikrývku proti chladu a obalíme také kontejner proti promrzání, jestli nejde zapustit do půdy. Zimní kryt musí být vždy z prodyšného materiálu, nikdy nepoužíváme na zelenou část polyetylenové fólie. Přesto počítáme, že může dojít k poškození dřeviny. Do tepla tedy raději použijeme běžné jehličnany a nákladné krasavce necháme pro výzdobu chladných prostor a bezprostředního okolí domu.