Sorbus - jeřáb

Botanicky je popsáno na 80 druhů, ale ne všechny jsou vhodné pro pěstování v našich podmínkách a zdaleka ne všechny mají stejnou estetickou hodnotu pro okrasné zahradnictví. Všechny u nás pěstované jeřáby jsou poměrně rychle rostoucí dřeviny. Zajímavé jsou listy různých velikostí, různě nazelenalé až sivé. Jsou střídavé, jednoduché nebo lichospeřené a pilovité. V našich podmínkách jsou rozšířeny především druhy kvetoucí nevýraznými bělavými chomáčky květenství, a to v období všeobecně na květy bohatém od dubna do června. Dokonce i mezi jeřáby však najdeme druhy a kultivary, které nás překvapí svou růžovou až červenou barvou a za zmínku jistě stojí, že většina květenství zpravidla příjemně voní, což o hlozích říci nelze.

Doporučeno je jeřáby nepodrobovat žádnému řezu, pouze odstraňovat větve poškozené a suché. Poraněné dřevo jeřábů je totiž abnormálně náchylné k infekci dřevokaznými houbami.

Stromovité jeřáby jsou pěkné solitery, hlavně druhy s výrazným plodenstvím, silně plstnatými listy nebo pěkně na podzim zbarvené. Hodí se do rozvolněných stejnorodých či smíšených skupin, dobře harmonují se všemi listnáči i jehličnany kromě úzkých cypřiškovitých rostlin. Opticky líbivé kultivary se umisťují k zídkám, terasám, vodním plochám, odpočívadlům. Stromovité typy jsou pěkné v alejích a jejich poldy lze navíc využít jako ovoce. Hodí se i jako solitery do vřesovišť. Výtečně se hodí k osazování devastovaných ploch.

Jeřáb muk (Sorbus aria) se často dožívá neuvěřitelných 200 let. Vysazujeme jej na výsluní, do vápencových až neutrálních půd a daří se mu i v městských podmínkách. Květy jsou bělavé, plody oranžově červené, poživatelné až po prvních mrazících a farmaceuticky využitelné proti průjmům a při chorobách dýchacích cest.

Jeřáb obecný, ptačí (Sorbus aucuparia) dobře snáší i půdy rašelinné, ovšem vadí mu znečištěný městský vzduch. Květy bělavé, nepříjemně vonící, plody jsou červené. Existuje nejen na ovzduší odolnější sladkoplodá varieta var. Moravica, jejíž plody se používa jako příloha ke zvěřinovým jídlům. Malvice (plody) obsahují vitamíny A, C a mají dietetické vlastnosti.

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestic) vyniká žlutozelenými plody s nahnědlým nádechem, z nichž se v zahraničí, ve vhodnějších pěstebních podmínkách, vyrábí likér "sorbette".

Z dalších druhů stojí za zmínku jeřáb prostřední (Sorbus intermedia, syn. S. scandica), jeřáb mišpulka (Sorbus chamaemespilus) s růžově červenými plody, a jeřáb břek (Sorbus torminalis).

Někdo by mohl možná namítnout, že nejlepší využití nacházejí hlohy a jeřáby v krajinářské tvorbě a pro majitele malých zahrad jsou téměř nevhodné. Těmto názorůme si dovolíme oponovat. Jeřáby jsou překrásné solitery, které lze navíc využít jako ovocné a zdraví velmi prospěšné stromy a na kvetoucí hlohy se jistě s radostí podívá každý, komu není příroda lhostejná. Botanikové a šlechtitelé odvedli u obou zmíněných druhů velký kus práce a věříme, že pro mnoho zahrad se dá mezi mnoha druhy, varietami a kultivary najít ta správná rostlina, která se stane vhodným doplňkem té které zahrady.