Jehličnany - výběr a nákup

S nastávajícím podzimem do naších zahrad opět vstupuje tvořivá nálada a chuť sázet, vylepšovat a měnit, vymýšlet a zvelebovat. Zahradní centra se po teplém létě opět s větší intenzitou zaplňují dodávkou nových rostlin, které nově pro své zákazníky připravili školkařské firmy. Podzimní doba v zahradních centrech přeje zejména prodeji barevně výrazných jehličnanů, které svoji krásu nepokrytě představují v plné síle i v tomto období. Někdy postačí i krátký pohled na prodejní plochy zahradních center, a rázem uvidíme, jak může být svět jehličnanů pestrý, barevný a rozmanitý. Vedle základní zelené barvy hýří jehličnany zejména zlatě žlutými odstíny, poměrně běžné jsou taktéž kultivary v šedě modrém provedení.

Při nákupu rostliny pro dosažení nejlepšího možného efektu musíme zohlednit především to, pro jakou situaci rostlinu vybíráme a co od ní v příštích letech vůbec očekáváme. Měla by nás zajímat velikost rostliny v dospělém stavu, její tvar, rychlost růstu i nároky na prostředí. Pod tímto pojmem rozumíme zejména požadavky na půdu, vlhkost, světlo a odolnost vůči místním klimatickým podmínkám. Velmi důležité pro dlouho trvající radost z nákupu je upřednostnit kvalitní zahradní centrum před obchodníkem nevalné pověsti. Tato spolehlivost se projevuje nejenom ve vlastní kvalitě rostlin, ale taktéž na jejich správném a plném označení jménem, případně kultivarem.

Tato pečlivost při výběru rostlin se zajisté vyplatí, neboť existuje celá řada dřevin, které se v mladém věku vzájemně velmi podobají, ale v dospělosti se již významně liší. Že na jmenovce opravdu záleží, dokládá za všechny jeden příklad, který by měl podpořit promyšlené nakupování jehličnanů před impulsivním rozhodováním. Jedním z velmi atraktivních barevných jehličnanů je kultivar cypříšku hrachonosného, v odborném jazyku celým jménem nazvaný Chamaecyparis pisifera ‘Filifera Aurea‘. Tato rostlina se vyznačuje tenkými, nitkovitými větvičkami, které jsou světle zelené až výrazně žluté barvy. Vyznačuje se široce rozložitým růstem. Neroste sice příliš rychle, ale vytrvale do výšky 4, ale někdy až 6 metrů. Samozřejmě při pěstování v nádobách těchto rozměrů ale nikdy nedosahuje. Vedle této odrůdy se ovšem v zahradnických prodejnách můžeme potkat i s odrůdou, označenou jako Chamaecyparis pisifera ‘Sungold‘. Podobnost této odrůdy s předešlou je v mládí velmi velká, způsobem růstu se však vzájemně významně liší. Kultivar ‘Sungold‘ na rozdíl od předešlého dorůstá mnohem menších rozměrů a je velmi kompaktní. A aby toho nebylo až tak málo, podobného vzhledu je taktéž i Chamaecyparis pisifera ‘Filifera Nana‘, který je rovněž velmi kompaktní a vysoký jen do 60 až 80 cm, ale jeho barva je zelená bez žlutého odstínu. Všechny tyto cypříšky pro zdárný růst potřebují vlhčí stanoviště ve velmi mírném polostínu, alespoň částečně chráněné od přímého slunečního svitu. Půda jim vyhovuje běžná, písčitohlinitá, mírně kyselé až mírně zásadité půdní reakce. Zatímco kompaktní odrůdy se hodí do skalek, předzahrádek a do nízkých záhonů, výše rostoucí odrůdy vyniknou nejlépe jako kulisa, atraktivní pozadí, či pro barevné kompozice v kombinaci s jinými vysokými druhy dřevin.

Vedle cypříšků existuje ale celá řada barevně atraktivních jehličnanů, které dovedou prozářit zahradu jasnými barvami po dlouhou dobu v roku. Snad každý rod nabízí několik barevně vyvolených kultivarů, které jsou něčím zajímavé, krásné a přitažlivé. Barevné výstřelky ve světě jehličnanů můžeme obdivovat u tují, jalovců, tisů, ale i u borovic, jedlí či smrků. Návštěva zahradního centra nebo pěstitele těchto dřevin vás o tom zajisté přesvědčí.

Vedle barevně atraktivních kultivarů za povšimnutí nepochybně stojí i další skupina dřevin, kterou označujeme společným názvem čarověník. Čarověníky jsou obvykle drobné až miniaturní formy dřevin, především jehličnanů, které vznikají často za složitých okolností na větvích původních, mateřských stromů. V případě, že je tato mutace objevena, podaří se ji namnožit a po čase se projeví jako dobrá, má šanci objevit se v prodeji jako extra zajímavá a atraktivní rostlina. Čarověníky se občas označují zkratkou WB, která se používá jako doplněk kultivarového jména. Mnoho pěstitelů však toto označení nepoužívá, přičemž se spokojí pouze se jménem odrůdy uvedené na konci původního botanického názvu. Až na výjimky jsou všechny pěstované čarověníky pomalu, nebo velmi pomalu rostoucí dřeviny, které se vyznačují kompaktním vzhledem a obvykle nízkou konečnou velikostí. Tyto miniatury se obvykle hodí pro nejmenší možné zahrady, do skalek, ale i pro pěstování v omezeném prostoru na balkónech a terasách. Ze zajímavého sortimentu, který se s narůstající intenzitou stále častěji objevuje ve specializovaných prodejnách musíme vybírat ovšem stejně uvážlivě, jako u ostatních dřevin. I u čarověníků platí, že jednotlivé typy se od sebe často podstatně liší, ale i tu platí několik společních zásad, které vám pomůžou zorientovat se při výběru pro vás nejvhodnějšího druhu.

Borovice (Pinus) – jsou vesměs dřeviny, které jsou velmi světlomilné. Dostatek slunečního svitu je základní podmínkou úspěšného pěstování. Pro začínající pěstitele se nejlépe hodí čarověníky druhů : borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice kleče (Pinus mugo), borovice blatky (Pinus uncinata) a borovice bělokoré (Pinus leucodermis). Zejména první dva jmenované druhy jsou při dostatku světla velmi tolerantní a dobře přizpůsobivé i extrémním podmínkám.

Jedle (Abies) – jsou dřeviny, kterým se obvykle nejlépe daří v polostínu i ve stínu. Milují bohatší půdy a vlhké prostředí. Především mladé rostliny potřebují nutně alespoň mírně přistíněné místo s vlhkou, ne však trvale mokrou půdou.

Modřín (Larix) – je extrémně světlomilným druhem. Potřebuje slunečné místo, které však nesmí být extrémně suché. Jinak je na půdu nenáročný, nejlépe mu vyhovuje neutrální až vápenitá půda.

Smrk (Picea) – vyžaduje vlhčí prostředí, kyselou až mírně zásaditou, nevysychavou půdu. Roste dobře na slunci i v lehkém polostínu, suchý vzduch snáší méně.