Nejen teploty pod nulou představují obávané nebezpečí. Bambusovité trávy, u nás i v těch nejteplejších oblastech patřící mezi choulostivé rostliny, si často v některých zahradách vedou i bez zimní přikrývky několik let zdárně a bez úhony. Pak během jediné zimy, která se nám ani nezdá být horší než ta předchozí, náhle zcela omrzají.
Rok v zahradě
Pádnější důkaz, že není zima jako zima a mráz jako mráz, nám příroda nemůže předvést. To, zda rostlina přežije zimu, nezávisí totiž jen na průběhu zimního počasí, ale také na aktuální situaci, ve které se rostlina nachází. Přežití je ovlivňováno vzájemnou souhrou podmínek rostlinného druhu, podmínek stanoviště a podmínek okolí (podnebí). Poměr mezi těmito třemi vlivy se mění rok od roku i v průběhu zimy, takže zimovzdornost je vlastně komplikovaným souborem dynamických veličin. Tato skutečnost nám plánování rostlinných výsadeb rozhodně neusnadňuje.
Bez vody ani v zimě
Naštěstí existují snahy popsat zimovzdornost rostliny jako její vlastnost. Provádějí se pokusy, ve kterých jsou analyzovány ovlivňující faktory i jejich spolupůsobení, jsou sbírány zkušenosti a pozorovány škody způsobené mrazem a rostliny jsou podle svého rozšíření přiřazovány do klimatických nebo vegetačních stupňů. Žádný vědec ani zahradník nám ale pro nově zakoupenou rostlinu nevystaví záruční list její zimovzdornosti. Jednak často zimovzdornost může znamenat pouhé přežití zimy, bez ohledu na škody, a pak je tu právě ona skutečnost, že tato vlastnost není, i přes pokusy popsat ji co nejpřesněji, konstantou. Následující text nemá být katastrofickým seznamem zimních nástrah, který nahání hrůzu a bere chuť k experimentování a snad i k zahradničení vůbec. Spíše by měl alespoň částečně pomoci objasnit složitou problematiku rostlinného přezimování.
Často nebývá přímou příčinou škod mráz, rostlina musí během zimního období čelit celému komplexu nepříznivých podmínek okolí. Její odolnost není dána jen rezistencí vůči nízkým teplotám (mrazuvzdorností), ale také schopností přípravy na nízké teploty (podzimním otužováním), včasným ukončením růstu (zabráněním poranění podzimními mrazíky), odolností proti střídání mrazu a tání, proti napadení houbami a mechanickému poškození orgánů (promrznutí kořenového balu či poranění pupenů). Rostlina je více či méně schopna odolávat tíze sněhu a ledu nebo zabránit svému vysušení v případě holomrazu. Další nebezpečí představuje náhlé přemokření půdy způsobené jarním táním a vyčerpání rostliny jarním dýcháním, není-li dostatečně zajištěna její výživa.
Tyto nástrahy jsou rostlinám postaveny do cesty především vlivem podnebí. Proti jeho mimořádným výkyvům si musejí rostliny vybudovat ochranné mechanismy: v zimě to znamená především obranné látky proti nízkým teplotám a mrazu a proti ještě nebezpečnějšímu suchu způsobenému zmrzlou půdou.
