Lavandula angustifolia - levandule lékařská

Levanduli řadíme do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) a základ jména najdeme v latinském slově lavare - mýt. Právě v antickém Římě se hojně přidávala do vody ke koupeli a její výluh byl také předchůdcem kolínské vody. Domovinou rostliny je západní oblast Středomoří, hojně se pěstuje zvláště v jižní Francii, ve Španělsku, Itálii, Maďarsku a místy i u nás. Levandule lékařská je stálezelený aromatický polokeř v rozmezí výšky 20 až 60 cm, lodyhu má přímou, větvenou, s postupujícím stářím na bázi dřevnatí. Listy jsou čárkovitě kopinaté, celokrajné, stříbřitě šedoplstnaté. Drobné květy, sestaveny v lichopřesleny, vytvářejí na koncích větví hustá květenství s modravě šedým kalichem a modrofialovou korunou, kvete od června do srpna.

Nároky na pěstování

Levanduli nejlépe vyhovuje teplé a suché místo. Žádá suché, lehčí prostupné vápenité půdy, výslunné otevřené polohy či jižní svahy, chráněné před větry. Nesnese delší zamokření. Upřednostňuje chudší půdy, na příliš výživné půdě vytváří bohaté listy na úkor množství květů. Snáší i kamenité půdy, roste na skalkách. Na záhoně anebo v nádobě ji zajistíme vhodnou drenáž. V těžkých půdách levandule hyne především v zimě. Koncem léta odstraníme odkvetlé stonky a celou rostlinu mírně přistřihneme. Hlubší seříznutí provedeme v březnu až dubnu, podpoří růst nových výhonů a rozkošatí. Levandule s věkem odspodu vyholují, především v nádobách lze po 5-6 letech rostliny vyměnit za nové. Rostliny nejčastěji pěstujeme z mladých sazenic, mohou se množit také řízky z jednoletých výhonů na jaře (IV-V) anebo v srpnu.
V teplejších polohách roste na vhodném stanovišti velmi dobře a vytváří velké aromatické trsy. V drsnějších oblastech ji na zimu chráníme lehkou prodyšnou přikrývkou, stačí přihrnout listí. Zvláštní ochranu potřebují nádoby, v zimě nesmí promrznout.

Použití

Levanduli řadíme mezi léčivé a aromatické rostliny, ale i v okrasné zahradě má nezastupitelné místo. Vynikne v malých skupinkách, na skalce či zídce, vytváří zajímavé a husté nízké obruby, lemy pěšinek, je nedílnou součástí zákoutí s bylinkami, patří do starosvětských skupin trvalek, hezky doplňuje růže. Bohaté trsy upoutají i v nejrůznějších nádobách. Stačí drobné pohyb a provoní vzduch,voní listy i květy a to i v zimě za slunných dnů. Levandule je vhodnou rostlinou pro suchou půdu, na zahradě kvete i při omezené zálivce, vypadá skvěle i ve velmi suchém létě, je nenáročná i s minimálním množstvím vody. Láká motýly.
Levandulová silice se hojně používá ve farmacii a v kosmetickém průmyslu. Levandulový výtažek je po století ceněn pro osvěžující a regenerační účinek. I u nás zažívá nyní svoji renesanci. Suší se celé stonky s vybarvenými, ale nerozvitými poupaty, svázané do otýpek a zavěšené květy dolů na chladnějším vzdušném zastíněném místě.

Několik tipů: zkuste levandulí olemovat zdánlivě strohou příjezdovou cestu anebo vysaďte na slunečné zídce různé odrůdy, které se liší barvou květů od nachová, slézově fialová, po růžovou a bílou.