Parthenocissus quinquefolia
Také liány s výrazným olistěním jsou neopominutelným prvkem v zahradní architektuře. Nejznámější je samozřejmě náš domácí břečťan popínavý (Hedera helix). K podkladu se přichycuje pomocí příčepivých kořínků. Snáší i hluboký stín, přísušek i znečištěné ovzduší. Používá se jako půdopokryvná rostlina, k popnutí zdí, starých stromů, zídek apod. Je samopnoucí.
Dalším významným rodem této skupiny je loubinec. U nás se nejčastěji pěstuje l. pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) a l. trojhrotý (P. tricuspidata). První z nich pochází ze severní Ameriky. Je nenáročný, snáší slunce i polostín. K opoře se přichycuje úponky. Na podzim se listy zbarvují žlutě a červeně. Používá se k porůstání zdí a sloupů.
Loubinec trojhrotý je druh asijský. Je sice rovněž nenáročný, ale na severních stěnách může namrzat. Je samopnoucí. K podkladu se přichytává přísavnými terčíky na úponcích. Střechovitě uspořádané listy vytváří souvislou plochu, v létě zelenou, na podzim výrazně červenou. Nejčastěji se používá na zakrývání zdí.
Méně známé jsou podražce (Aristolochia). Tento rod dal název celé rozsáhlé čeledi. Jedná se o rostliny s velkými srdčitými listy. Květy jsou nenápadné, neobvyklého dýmkovitého tvaru. Snáší velmi dobře zastínění. Používá se k zakrývání sloupů a vyšších zdí.
Aristolochia durior
