Japonský topol - pěstování

Tzv. "japonský topol" je klon topolu černého a topolu Maximovicze označovaný jako J-104 a J-105. Jedná se o rychle rostoucí dřevinu (RRD). Tato dřevina dosahuje při dodržení zásad pěstování velmi kvalitních výsledků. Prýty (letorosty – roční přírůst stromu) jsou dodávány již nařezané na jednotlivé řízky a jejich další úprava není nutná ani vhodná. Jednotlivé řízky jsou v délce od 15 do 25 cm a na každém z nich jsou minimálně čtyři životaschopné pupeny. .

Pěstování RRD

Výsadba rychle rostoucích dřevin určených k energetickému využití je jednou z možností využití půdy k nepotravinářským účelům. Pro klimatické a půdní podmínky naší republiky, jak se ukázalo z prováděných výzkumných pokusů, je nejvhodnější pěstování topolů a také vrb. Při zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin je nutné volit vhodné klony pro konkrétní stanoviště a region. Na vegetaci topolů má značný vliv průměrná teplota v letních měsících a vodní režim v půdě. Tyto faktory ovlivňují produkci dřevní hmoty.

Příprava pozemku a výběr lokality

S přípravou pozemku je nutno začít už rok dopředu před výsadbou. Na zaplevelených lokalitách je nutné provést intenzivní odplevelování podle převažujících druhů plevelů. Obecně je preferováno mechanické odplevelování v kombinaci s pěstováním přípravné plodiny (např. řepka, konopí, ječmen) už rok před založením plantáže. Podzimní orbu a přípravu půdy je nejlépe provést tak, aby nebylo na jaře nutné již orat, ale jen kultivátorovat případně vyrovnat. Na těžkých jílovitých půdách je vhodné rok do předu provést hlubokou orbu (až do 70-80 cm) aby se zlepšilo provzdušnění půd na více let dopředu. Pro pěstování zkušebních vzorků je nutné minimálně odstranit travní drn např. vyrytím či odkopáním.

Přesné určení doby výsadby závisí na místních půdních podmínkách a průběhu počasí v jarních měsících. Obvykle jsou řízky topolů a vrb sázeny od poloviny března do dubna (max. do poloviny května), jakmile půdní vlhkost dovolí přístup sazečů nebo sázecích strojů na plochu. Nejčastěji se sázejí řízky nařezané z jednoletých přírůstků v matečnicích RRD. Optimální délka řízku je 20-30cm a průměr od 0,5 do 2,5 cm.

Příprava sadebního materiálu a skladování

U doporučených klonů topolů a vrb se nejčastěji sázejí řízky nařezané z jednoletých prýtů (prutů, výhonů). Pokud si sazbu připravujete sami je před řezáním řízků nutno pruty skladovat v chladné místnosti pokud možno s vysokou vlhkostí např. v bramborárně, chladicím boxu, sněžné jámě. Optimální délka řízku je 18-22 cm a průměr od 0,5 do 2,5 cm.

Delší (ale dražší) řízky jsou vhodné pro oblasti s výskytem přísušků (mají více zásobní vody, živin) nebo do zaplevelých lokalit /nechají se více vyčnívat).
Také řízky je nutné skladovat do výsadby ve vhodných skladovacích prostorách. Při krátkodobém uskladnění (1-2 měsíce) je optimální teplota 2-4 oC. Pokud tedy chceme skladovat sadbu (řízky) dlouhodobě (5-7 měsíců) musíme ji uchovávat v mírném mrazu v rozmezí těsně pod 0o až minus 4 oC při a při vysoké vlhkosti, aby nedocházelo k vysušovaní mrazem.

Výsadba

Před samotnou výsadbou je velmi nutné řízky ponořit na 24 až 48 hodin do vody!!!

V případě ruční výsadby se řízky zapichují rovně nebo mírně šikmo do připravené půdy. Musí být skoro celé v zemi (minimálně ze 2/3) a vrcholový pupen v úrovni půdy, tzn. řízek může vyčnívat maximálně 3 cm nad povrch. Na těžkých jílovitých půdách, je v případě nebezpečí utužení povrchu suchem lepší nechat řízky vyčnívat 3-5 cm nad povrchem. Po zapíchnutí je potřeba půdu kolem řízku zhutnit například sešlápnutím z boku tak, aby nebyl poškozen řízek. Vždy je nutno dodržet zásadu, aby řízky netrčely více než 5 cm z půdy a půda byla kolem nich dobře utužena.

Přesné určení sponu (vzdálenosti mezi jednotlivými sazenicemi) závisí na dostupné mechanizaci, která bude používána k výsadbě a zejména k odplevelování. Obecně se sází v řádcích vzdálených dva metry a pro dosažení potřebného počtu jedinců na hektar (8 000-10 000 ks/Ha) po půl metru v řádku. Dvojřádky zmenšují mechanizovaně udržovanou plochu na minimum, a tím šetří náklady na údržbu, jsou ale mnohem náročnější na ruční nebo polo-mechanizované odplevelování uvnitř dvojřádku. Používají se hlavně pro vrbové a topolové produkční plantáže.

Ochrana proti plevelům

Mechanické omezování plevelů před výsadbou a 1 až 2 roky po výsadbě (oráním, kosením, plečkováním, rotavátorováním) je klíčovou operací pro úspěšné založení matečnic i plantáží. V první roce je podle situace potřeba omezovat plevel tak, aby nekonkuroval prýtům rašícím z řízků, které obvykle dorostou výšky 50-150 (250) cm. Obvykle odplevelujeme asi tak 1-3x do roka. Na špatně udržovaných plochách, kde rostou řízkovance v hustém zárostu plevelů, jsou jejich růst a tím i produkce biomasy nebo řízků neekonomické.

Chemická ochrana proti plevelům bývá používána jen výjimečně např. Roundup před vysázením řízků na silně zaplevelené lokalitě. Ve vegetaci je aplikace složitá, protože topoly a vrby jsou na něj citlivější než běžné plevely. Jeho postřik v kulturách RRD musí být prováděn velmi opatrně: s kryty nebo lépe smýkáním knotu zásobovaného Roundupem. Když má být aplikace účinná je drahá a při nesprávné aplikaci může dojít k zamoření vodních toků (Roundup se na vodní hladině nerozkládá). Velmi dobré opatření využitelné u matečnic a menších plantáží je mulčování sesekanou rostlinnou hmotou, které vytváří příznivé vlhkostní podmínky ve vrchní vrstvě půdy a dává k dispozici RRD množství pohotových živin. Aby se dosáhlo potlačení plevele, je nutné použít rostlinnou hmotu z dalších ploch, sesekaná hmota z vlastní plochy nestačí a u trvalých plevelů dochází k zahuštění drnu, což RRD škodí.

Sklizeň biomasy

Plantáže RRD se sklízejí v tzv. velmi krátkém obmýtí, které se v našich podmínkách pohybuje mezi 3-6 roky. Pokud bude tedy celková doba existence plantáže 15 -25 let, znamená to, že bude sklizena 4-8 krát. Podle zkušenosti ze zahraničí se nedoporučuje sklízet v kratších obmýtích, neboť tím sníží celkový výnos za dobu existence plantáže. Při častějším sklízení dojde k poklesu produkce dříve (do 10 let). 3-4 letý cyklus u nás je minimum, které by z těchto hledisek nemělo být snižováno. Spíše je možné uvažovat na některých lokalitách o variantě prodloužení cyklu. Např. mrazové kotliny, zamokřené půdy, vyšší polohy aj.

Technologie rušení plantáží jsou v současnosti dobře propracovány v zahraničí (Rakousko). Po poslední sklizni jsou půdními frézami odstraněny pařízky příp. část kořenového systému RRD. Zbytek kořenů je pak vyorán hlubokou orbou nebo rotavátorem. Zbytky kořenů v půdě slouží jako drenáž a provzdušnění hlubších vrstev ornice. V případě, že je stav půdy po produkční plantáži dobrý nebo lepší (fyzikální vlastnosti, humus) než tomu bylo před jejím založením je možno plochu na jaře osít cílovou plodinou (obilí, traviny atd.). Pokud je živinová rovnováha půdy narušena, doporučujeme na základě výsledků půdních rozborů půdu dohnojit nebo ji biologicky meliorovat např. vojtěškou nebo jetelo-travní směsí.

Zdroj: Jan Weger, Kamila Havlíčková : Zásady a pravidla pěstování rychle rostoucích dřevin RRD ve velmi krátkém obmýtí. Biom.cz, 18.1.2002