Kvetoucích keřů pro naše zahrady je v podstatě nepřeberné množství. Není problém vytvořit zahradu tak, aby v ní od časného jara do podzimu některá z dřevin kvetla. Mezi nimi všemi má však jedna výsadní postavení -- alpská růže, pěnišník nebo chcete-li rododendron. Záplavou něžných květů nádherných barev zaplaví každé jaro každou zahradu, jen je tam mít. Něco za něco: takřka exotická krása je totiž vykoupena trochu náročnější péčí.
Jelínkovy azalky
Domovem většiny druhů rododendronů je severní polokoule, jen malá část z tisícovky dosud zjištěných druhů pochází z jihu. Ze zeměpisného rozšíření rododendronů lze usuzovat také na podmínky, v nichž se jim daří: dlouhodobě mírné až chladné klima, nadmořská výška nad 1000 metrů, středně teplé až chladné léto, přiměřené srážky a vysoká vzdušná vlhkost. Říkáte si, že takové podmínky ve vaší zahradě splnit nemůžete? Obavy nejsou na místě -- během dlouholetého šlechtění vznikla celá řada druhů a odrůd, kterým vyhovuje i naše středoevropské klima.
Není rostliny bez půdy
Ačkoli je rododendron z dendrologického hlediska považován za dřevinu stejně jako líska nebo třeba tavolník, svými nároky se staví spíše k náročnějším zástupcům okrasných dřevin. Vyžaduje bezpodmínečně kyselou půdu s pH nižším než 6,5, dobře propustnou a vzdušnou. Spíše než výsluní vyhovuje pěnišníkům mírně zastíněné stanoviště, pokud jim však dodáme dostatek vláhy, mohou se dobře vyjímat i na plném slunci. Protože u nás se na většině území kyselá půda přirozeně nevyskytuje, je třeba půdní reakci pro pěstování rododendronů upravit. V podstatě tak lze učinit dvěma způsoby: rozhodneme-li se pěstovat rozlehlejší vřesovištní partie, nezbude než půdu na uvažované ploše kompletně odstranit a nahradit ji kyselým substrátem s vysokým podílem rašeliny. Na takto upraveném místě pak můžeme kromě rododendronů pěstovat i vřesy, vřesovce, pierisy a další vřesovištní rostliny. Druhou, častější možností, je pouze bodová úprava kyselosti. Protože kořeny rododendronů se rozrůstají spíše do šířky než do hloubky, nemusí být jáma pro výsadbu příliš hluboká. Půdu kolem vysazované rostliny (v kruhu o průměru kolem 80 cm a hloubce asi 20 cm) vyjmeme a smícháme s rašelinou v poměru 1:1. Touto směsí pak vytvořenou jámu s vysazeným keřem znovu zasypeme.
Rododendrony můžeme koupit buď s kořenovým balem, nebo v kontejneru. Balové rostliny vysazujeme nejlépe na jaře, případně na podzim, a před vlastní výsadbou necháme bal asi hodinu důkladně nasáknout vodou. I po výsadbě důkladně zalijeme.
Kvantita důležitější než kvalita
Také pro rododendrony je přiměřená zálivka otázkou života a smrti. Zejména stálezelené druhy vyžadují dostatek vlhka prakticky po celý rok, především však na jaře během vývoje poupat a květu. Po odkvětu se zase vytvářejí mladé výhony, které jsou velmi křehké a za horkých červnových dnů by neměly zavadnout. Ani v létě by půda neměla zbytečně přesychat. Jako pravé horské rostliny jsou rododendrony zvyklé spíše na vlhké, chladné noci, které můžeme simulovat občasným jemným pokropením na listy, samozřejmě navečer, po západu slunce. Ideálnější je pěstovat rododendrony v blízkosti vodních ploch nebo potoků. Optimální množství dodávané vláhy má vliv také na vyzrání květních násad -- aby se vyvinuly silná, bohatá poupata, která v příštím roce vykvetou, nesmíme pěnišníky ani přelít, ale ani nechat zcela vyschnout. Před příchodem zimy ještě jednou důkladně zavlažíme a stálezelené druhy občas zalijeme i v zimě, za bezmrazého počasí. Během zimy se může stát, že rododendrony svěsí a stočí listy. Je to jen obranná reakce proti nadměrnému vypařování vody listy a nejde o žádné poškození. Totéž se může stát za silnějších mrazů, jakmile však nepříznivé podmínky pominou, listy se opět napřímí.
Pro zálivku je samozřejmě ideální měkká, nejlépe dešťová voda, ovšem ani běžnou vodou z vodovodu rododendrony nepohrdnou. Spíše než její kvalita jim vadí kvantita. Zejména po dešti nesmí voda pod rododendrony zůstat stát nebo vytvářet louže. Pokud je půda nedostatečně propustná a toto riziko hrozí, je třeba před výsadbou zajistit drenážní vrstvu nebo vodu z plochy odvést. Protože tenké vlásečnicové kořeny prorůstají půdou velmi mělko, při případném kypření půdy bychom je mohli poškodit.
