Fantazie bez překážek
Přestože je beton jako materiál velice rozšířený, není to ani zdaleka jediné řešení zpevněných ploch v zahradě. Atraktivní dlažbu lze stejně dobře vytvořit pomocí přírodního kamene, keramických mrazuvzdorných dlaždic, cihel, dřeva nebo sypkých materiálů (písek, štěrk, kamenná drť, kůra). Uprostřed volněji pojaté zahrady v přírodnějším stylu budou mnohem přirozeněji působit cestičky tvořené šlapáky -- jednotlivými kameny, které jsou od sebe umístěny zhruba na vzdálenost jednoho kroku. Rovněž velice atraktivní je použití dřeva, ať již ve formě prkenné podlahy na terase, či jednotlivých dřevěných špalíků tvořících souvislou plochu chodníčku.
Pro realizaci jednoduché cestičky lze s úspěchem použít písek či štěrk -- stačí pouze zpevnit okraje a prostor mezi nimi vysypat tímto materiálem.
Každý ze vzpomínaných materiálů má své přednosti a specifika použití, ale na druhé straně lze najít také některé méně příznivé vlastnosti -- přírodní kámen upravený do formy desek je dražší a těžký, dřevo v zemi nevydrží věčně a za mokra klouže, sypké materiály se časem "vytrácejí" a prorůstá jimi vegetace, betonová dlažba někdy vypadá příliš "uměle"... Volba by proto měla vycházet zejména ze snahy vytvořit atraktivní a vzhledu domu, zahrady a okolí odpovídající zpevněné plochy, které nenaruší, ale naopak podtrhnou charakter kompozice. Pokud jsme již jednou zvolili konkrétní materiál, měli bychom v dalších případech jeho použití opakovat. Například tvoří-li příjezdovou cestu do garáže pásy ze žulových kostek, měl by se tentýž materiál objevit také na terase, chodníku nebo pod pergolou. Nejhůř totiž působí kombinace několika často nesourodých materiálů ve větších plochách.
Naopak velmi pohlednou a praktickou záležitostí je kombinace několika materiálů v jednom celku. Například kamenná dlažba kombinovaná se starými cihlami nebo dřevěnými trámy působí velmi dobře zejména u rekonstruovaných budov a navíc znamená jistou úsporu při nákupu dlažebního materiálu.
Stačí vodováha a provaz
Rozhodneme-li se položit dlažbu vlastními silami, musíme si uvědomit několik základních zásad, které je třeba při této činnosti dodržet. Především je to definování budoucí funkce dané zpevněné plochy. Je rozdíl mezi málo používanou cestičkou v zahradě a příjezdovou cestou ke garáži, která musí unést případně i nákladní auto. Předpokladem správné funkčnosti zadlážděné plochy je dokonale zhutněný podklad, který svým složením a zpracováním musí odpovídat předpokládanému zatížení a geologickým poměrům v dané lokalitě. Podkladní vrstvy musejí být vodopropustné, aby byl zajištěn odtok povrchové vody přímo do podloží. Není-li propustnost dostatečná, je třeba vhodným způsobem zajistit odvodnění -- drenáže, kanálky apod., aby bylo zabráněno hromadění vody či chemických rozmrazovacích látek v loži dlážděného krytu.
Pro velké plochy a příjezdové cesty je lépe využít služeb odborné firmy, která má pro takovou činnost potřebné zařízení a na odvedenou práci poskytne záruku. Sami se poté můžeme pustit do menších cestiček, chodníčků či teras. Mezi naše základní pomůcky bude patřit provaz k vytyčení prostoru pro dlažbu a vodováha pro vytvoření rovného povrchu. Kvalitní úprava podkladu rozhodne o budoucnosti dlažby a nutnosti dodatečných úprav a oprav.
Vzít koště a zametat
Dlažby jsou většinou nenáročné na údržbu a často postačí jen běžné zametání. V případě většího znečištění lze k odstranění nečisto použít dostatečně silný proud vody, je však třeba dbát na to, aby nebyl vyplaven spárovací materiál, případně je nutné jej doplnit. Je však třeba si uvědomit, že položená dlažba je většinou konečným řešením a každé znečištění plochy například olejem, barvami, betonem, maltou nebo i zeminou se velice těžko odstraňuje. V takových případech je možným řešením pouze výměna jednotlivých znehodnocených prvků dlažby (pokud to daný systém umožňuje).
Dlážděný chodník, cesta či terasa není jen "sezónní záležitost". Kvalitní provedení, použitý materiál i následná údržba rozhodují o životnosti a funkčním i estetickém užitku dlažby. Předem bychom si měli uvědomit, kdo, co a jak bude konkrétní plochu užívat a tomu přizpůsobit vlastní provedení. I když promyslíme různá řešení, vždy existuje minimálně jedno další. Vždyť cesta nemusí být pouhou nejkratší spojnicí dvou míst.
