Trvalky v zahradě
Známe je určitě všichni. Od jara do podzimu vnášejí do zahrady bohatost květů a záplavu barev, která je pro každého, komu skutečně přirostly k srdci, tou nejlepší odměnou za celoroční péči, která je přerušena snad jen několika zimními měsíci. Přesto jakoby se postupně z nově zakládaných zahrad vytrácely. Důvod? Je třeba se o ně starat...
Skutečně nepatří trvalky mezi nenáročné zahradní rostliny, které stačí vysadit a občas zalít. Na rozdíl od jehličnatých a listnatých dřevin a trávníku vyžadují už od prvních jarních dnů do prvních podzimních mrazíků téměř neustálou péči, která dokáže zabrat podstatnou část našeho volného času. Samozřejmě záleží na tom, do jaké míry jsou v zahradě zastoupeny. Ten, kdo mezi keři pěstuje tři čtyři trsy obligátních kopretin nebo kosatců, časovou náročnost nepocítí tak, jako ten, kdo se rozhodne vytvořit si zahradu kvetoucí po celý rok. I tak je však třeba pohlížet na problematiku trvalkových záhonů dvojíma očima.
Pro koho roste zahrada?
Představme si současného typického uživatele zahrady a okolí rodinného domu. Je to člověk mladšího středního věku, schopný shromáždit určité množství financí na stavbu domu a úpravu zahrady, pracovně poměrně vytížený, trávící většinu volného času sportem nebo s rodinou. P zahradní architektuře nic neví, zahradu chce užívat především jako prostor relaxační, odpočinek, zábavu s dětmi, chce se zde cítit dobře a obejde se bez pozornosti sousedů. Rozdíl mezi smrkem a modřínem nepozná, přestavy o zahradě si formuje na základě poznatků získaných z časopisů a literatury. Jakou zahradu mu zahradní architekt vytvoří? Takovou, jaká bude odpovídat jeho potřebám a její údržba se bude omezovat na sekání trávníku, závlahu a očasné vytrhávání plovele. Bude tvořena především z jehličnatých dřevin, které není ve většině případů potřeba vůbec opečovávat, sem tam bude kompozice doplněna listnatými keři (musí je zastřihávat a shrabovat listí na podt_zim opadané) a sem tam nějakou méně náročnou trvalkou. Zahrada bude vypadat poměrně dobře a pro výše popsaného uživatele bude zcela dostačovat. Po celý rok bude prakticky neměnná a v sezóně bude vyhlížet každý rok stejně: jehličnaté dřeviny svou podobu nemění vůbec, listnaté maximálně na podzim a těch pár trvalek monotónní vzhled nezachrání.
Samozřejmě hodně záleží na tvůrci zahrady, jak se s vynucenou absencí trvalek v zahradě vyrovná. Určitě se to vhodnými prostředky dá. Zkuste však zapřemýšlet o tom, kam se vytratil duch čapkovského zahradníka, který dokázal ve své zahradě strávit snad každou volnou chvilku a nad kvetoucími záhony měnícími svou podobu z týdne na týden prožíval až dětsky naivní radost. Skutečně sídlí jen v tom nereprezantativním zbytku národa, který si zahradu bez záplavy květů nedokáže představit? Opravdu jsme všichni tak nehorázně zaneprázdněni, že nevyšetříme v našem programu dvě tři hodiny týdně na to, abychom se postarali o větší partii trvalek v zahradě? Nebo se nám rozkvetlá zahrada nelíbí?
Z překladových knížek a časopisů známe trvalkové zahrady velmi dobře. Jejich základ je sice tvořen dřevinami, které však rostou jen na pozadí plošně vysázených skupin trvalek uspořádaných tak, aby se podoba kompozice měnila od jara do podzimu.
"Nakreslit trvalkovou zahradu na papír není problém. Je to ale fikce. Tak, jak ji nakreslím, nikdy nebude vypadat," říká zahradní architektka ing. Anna Marciánová k problému většího zastoupení kvetoucích rostlin v zahradě a pokračuje : "Trvalky vyžadují skutečně specifickou péči, aby v zahradě nevzniklo smetiště. Květinová partie bude vypadat dobře druhý, třetí rok po výsadbě, pak už je však třeba jednotlivé trsy omezovat v růstu, přesazovat, zmlazovat, a na to řada lidí nemá především vztah a často ani čas nebo zkušenost."
Je tedy zcela zřejmé, že problém není v trvalkách jako v rostlinném druhu, ale především v člověku. Práce kolem trvalek se v průběhu roku prakticky opakují a tak není problém během několika málo let určitou praxi a zkušenost získat. Pomůže přitom jak odborná literatura, tak určitě i zahradní architekt. Není třeba se ničeho obávat - v případě trvalek je prakticky každá chyba napravitelná. Rostliny stojí doslova pár korun a poměrně dobře se přesazují, což v případě jehličnatých a listnatých dřevin neplatí.
